Před 75 lety zavraždili komunisté neobyčejně brutálně katolického kněze Josefa Toufara

Jen zřídkakdy nás historie konfrontuje s tak zneklidňujícími otázkami a tajemnými okolnostmi jako v případě životního příběhu faráře Josefa Toufara a záhadného pohybu křížku v číhošťském kostele v adventu 1949. Tento příběh se k nám v průběhu posledních pětasedmdesáti let vrací jako naléhavé svědectví i jako výkřik.

Víkend 18. a 19. února 1950, Valdice. Sedm příslušníků Instruktážní skupiny Státní bezpečnosti odjíždí z valdické věznice do Prahy, do tepla svých domovů a ke svátečnímu obědu. Ve sklepení valdického III. oddělení leží sedmačtyřicetiletý kněz Josef Toufar. Jeho tělo je plné podlitin a zaschlé krve. Po dvaceti dnech výslechů a mučení má tak rozbité nohy, že nemůže pořádně vstát ani popocházet. Až se soudruzi v pondělí ráno vrátí do práce, bude tortura pokračovat ještě týden.

Kde máte Josefa Toufara?

Nastal 25. únor 1950 a v pražské Legerově ulici sedí u lůžka umírajícího Josefa Toufara příslušnice Státní bezpečnosti Věra Kantorová. Je převlečená za zdravotní sestru a co chvíli mu drží ruku. Než Josef Toufar kolem půl deváté večerní dodýchá, v agonii k ní pronese několik latinských slov. V noci pak do dvora sanatoria nacouvá nákladní auto a mrtvé Toufarovo tělo je na korbě náklaďáku odvezeno do Ústavu soudního lékařství na Albertově k pitvě. Hlídají ho dva příslušníci Státní bezpečnosti, kteří mají od svého velitele jasný příkaz: „Mrtvola nesmí být spatřena zaměstnanci ústavu! Ani třetími osobami!“ Umučené tělo…