
Jan Budař FOTO: Samuel de Roman
FOTO: Samuel de Roman

Herec a člověk mnoha dalších profesí Jan Budař se do povědomí diváků zapsal nejen jako Standa Pichlík z filmu Nuda v Brně, ale také svým režijním debutem, pohádkou Princ Mamánek, kde si zahrál hlavní roli, již si pro sebe i sám napsal. S měsíčníkem FORUM 24+ si povídal nejen o filmu či umění, ale i o svém vztahu k sociálním sítím, lži a lidským právům.
Jste herec, scenárista, režisér, producent, ale i hudebník, výtvarník či spisovatel. Říká se tomu renesanční osobnost. Možná i proto je vaším oblíbencem Leonardo da Vinci. Která z vyjmenovaných profesí vás baví nejvíc? A proč? A co ty ostatní?
Baví mě všechno, co dělám, protože se u toho učím. Tvorba je nádherný proud, který máme všichni odmalička k dispozici. Moudří dospělí ho umějí v dětech podporovat. Tančit, zpívat, kreslit a hrát si, to nám všem je dáno, takže já si hraju a učím se u toho nové věci a to miluju.
Kdy jste se rozhodl, že se stanete hercem? Nebo bylo dřív některé jiné z vašich povolání a herectví přišlo poté?
Herectví bylo první povolání, o němž jsem vážně uvažoval, to mi bylo asi čtrnáct. Nějak jsem se tehdy zamiloval do představy, že si člověk může ve filmu hrát na někoho jiného a říká se tomu práce (smích). Po gymnáziu jsem se přihlásil na JAMU a DAMU, přijali mě do Brna na JAMU…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.