Výročí NATO a veteš amerického izolacionismu

Podpis spojenců pod Washingtonskou smlouvou, která na jaře 1949, tedy přesně před 75 lety, zformovala Severoatlantickou alianci, byl symbolickým gestem, potvrzujícím, že svobodný svět je ve studené válce s komunistickým Ruskem a jeho državami.

Jak tehdy svobodný svět vlastně vypadal? Jen čtyři roky po devastujícím válečném konfliktu nijak skvěle. Západní Evropa se těžce zvedala z následků války a nebylo jasné, zda bude proces obnovy úspěšný. Nebylo ani jasné, jak by měl úspěch vypadat. Německo okupovala vojska vítězů, Pyrenejský poloostrov ovládaly nacionalistické diktatury, komunistické strany v Itálii a Francii, mocně podporované Moskvou, byly velmi silné a Velká Británie začínala přicházet o své impérium, nad kterým kdysi slunce nezapadalo. Za několik málo let během suezské krize se prokáže, že Spojené království už není tou supermocností, jak se před světem snažilo předstírat.

Postavení Spojených států amerických ve světě se radikálně proměnilo. Demokratická, Trumanova, a hlavně republikánská, Eisen­howerova vláda překonaly izolacionistické tendence, jež byly tehdy hlavně na pravici silné. V červenci 1949 Senát Washingtonskou smlouvu ratifikoval rozhodující většinou v poměru 82:13, a to navzdory odporu vlivného senátora Roberta Tafta ze státu Ohio, jenž hlasoval proti. Syn prezidenta Spojených států Williama Howarda Tafta se na politické scéně profiloval jako lídr izolacionistů a tradičního pojetí konzervatismu — dnes bychom řekli paleokonzervatismu. Jeho politická porážka znamená nástup internacionalistického křídla v Republikánské straně, které přivedlo do Bílého domu prezidenty Eisenhowera,…