Katyňská lež jako nástroj ruského imperialismu

Sovětský totalitarismus, halící se do floskulí marxismu-leninismu jako „vědeckého světonázoru“, vyrůstal z tradic ruského imperialismu. K nim patřila i expanze a zakládání nových „gubernií“, které byly nuceny přejímat lživé sovětsko-ruské narativy, ať už se týkaly historických událostí, anebo aktuálního dění. V tomto duchu byl instrumentalizován i katyňský masakr, genocidní zločin proti Polákům a obecně proti lidskosti, který představuje hypertext středoevropských dějin druhé poloviny 20. století, kdy byl od satelitů sovětsko-ruského impéria vyžadován souhlas s cynickým kremelským narativem. Katyň se stala perverzní metaforou pro geopolitickou sovětizaci a mentální rusifikaci tzv. východního bloku.

V dubnu 1943 objevily německé okupační jednotky v Katyni u Smolenska masové hroby polských důstojníků postřílených sovětským NKVD roku 1940. Vraždění přezdívané katyňský masakr se stalo nástrojem propagandy, skrze niž nacionálně socialistické Německo, ačkoliv samo provozovalo genocidní politiku, varovalo Evropu před bolševickým Ruskem jakožto zrůdným barbarstvím.

Katyňská lež jako symbol prosovětské loajality

Je symbolické, že propagandistický svár probíhal mezi dvěma někdejšími spojenci, vyznačujícími se srovnatelnou brutalitou, kteří společně rozpoutali druhou světovou válku přepadením Polska. Moskva vyžadovala od svých klientů, z nichž nejvěrnější byla československá exilová vláda v Londýně v čele s Edvardem Benešem, souhlas s katyňskou lží jako projev loajality a po „osvobození“ v roce 1945 i servilní podřízenosti.

Prokop Drtina, blízký Benešův spolupracovník, už 27. června 1943 informoval v českém vysílání z Londýna domov v duchu sovětské propagandy o tom, jak si Goebbels vymyslel…