Jiří Padevět: Diktátor bez davu není diktátorem

„Ne všichni lidé byli ze vzniku protektorátu smutní, někteří jej naopak přivítali s nadšením a dobrovolně sloužili nacistickému zlu. Podobně někteří lidé dnes stejně dobrovolně hlásají proruskou propagandu, protože demokracie je pro ně příliš složitá,“ říká v rozhovoru pro měsíčník FORUM 24+ Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia a autor mnoha historických knih mapujících temná období našich moderních dějin.

Přesně před pětaosmdesáti lety byl 16. března 1939, den po okupaci zbytku rozbitého Česko-Slovenska, vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Proč má cenu si jeho vznik připomínat?

Pořád si ho ještě pár lidí pamatuje a není jich úplně málo, byť to tehdy byly samozřejmě malé děti. Také proto, že to byl, když nepočítám druhou, „hnusnou“ republiku, jeden z největších zásahů v našich moderních dějinách do chodu státu jako takového. Formálně sice jakýsi stát s prezidentem, vládou, soudy, policií a dalšími pilíři státnosti existoval, ale ve skutečnosti byl zcela podřízen nacistickému Německu. Také samozřejmě znamenal zásahy do lidských osudů. Změna od patnáctého března byla tak zásadní, že to proměnilo osud v podstatě všem, dokonce i těm, kteří dělali, že se nic neděje, a čekali, jak to dopadne, což lidé často dělají. Změnila život těm, kteří se rozhodli pro odboj, těm, kteří se rozhodli pro kolaboraci, což je zase velice široké spektrum lidí, ale především změnila život českým a moravským Židům a Romům — naprosto zásadně…