Chrám světla. Od otevření výjimečné budovy Elektrických podniků v Praze uplynulo devadesát let

Bude-li se hledat typická budova, která může sloužit jako příklad nadčasové architektury vzniklé u nás ve dvacátém století, pak budu hlasovat pro palác Elektrických podniků. Je pořád krásná ve svých přesně řešených proporcích, kde se převažující horizontální kompozice elegantně doplňuje vertikálou vstupního objektu. Chcete-li si ji vychutnat z odstupu, doporučuji pohled z lávky spojující Holešovice s Karlínem. Je jako zářivá srostlice kvádrů, při níž se vám možná vybaví slova Le Corbusiera, jimiž definoval opravdovou architekturu: „Umná, přesná a velkolepá hra těles shromážděných pod světlem.“

Před několika dny, 7. března, uplynulo devadesát let od jejího slavnostního uvedení do provozu. Datum otevření nebylo zvoleno náhodně: šlo o to, uctít pět­aosmdesáté narozeniny prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Stavbou paláce Elektrických podniků (EP) vyvrcholily snahy udělat z provinční Prahy metropoli vysloveně moderního státu. Architektura měla v emancipaci od bývalé rakousko-uherské monarchie zásadní roli. Zastávali ji zejména autoři budovy promýšlené v konstruktivistickém a funkcionalistickém duchu, vyznačující se pásovými velkými okny a plochými střechami.

Mládí: vpřed!

Návrh sídla Elektrických podniků hlavního města Prahy byl proveden už v roce 1926. Vzešel z užší vyzvané soutěže, kdy jury dala Adolfu Benšovi a Josefu Kříži přednost před architekty Josefem Ausobským, Josefem Chocholem, Aloisem Dryákem a Josefem Zárubou-Pfeffermanem. Jejich prvenství bylo překvapivé, neboť do té doby za sebou neměli ještě žádnou větší stavbu. Oběma bylo…