Papež František: jezuita z neklidného kontinentu v neklidně době, vášnivý pastýř v rytmu tanga

Nemoc papeže Františka na konci letošní zimy ještě víc přitáhla pozornost k osobnosti, která si na nedostatek pozornosti od svého nástupu rozhodně stěžovat nemusela. Představa, že by papež „najednou nebyl“, si téměř vynucovala hodnocení jeho působení, které už se dá považovat svým způsobem za epochu. I když by každý papež mohl i na poslední chvíli něčím překvapit, třeba svolat koncil, základní rysy „Františkova období“ už nejspíš známe.

Pontifikát papeže Františka se dá považovat za novou éru, která přišla po dlouhém období vlády a služby Jana Pavla II. Papeže Benedikta XVI., Františkova předchůdce, můžeme ještě považovat za jakýsi závěr vládnutí Jana Pavla, protože ti dva byli po desítky let přes rozdílnost svých osobností při vedení církve nerozlučně spojení. Jednu velkou změnu ovšem Benedikt XVI. přinesl, a to doslova na samém konci svého pontifikátu, když byl od středověku prvním papežem, který na svou funkci ještě během života rezignoval.

Papežem rychle

Jorge Mario Bergoglio, jak zní občanské jméno 266. papeže, se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires a vyrůstal na jeho předměstí. Vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu. V březnu 1958 v 21 letech při svém pobytu v Santiagu de Chile vstoupil do jezuitského řádu a v roce 1969 byl vysvěcen na kněze. Mezi lety 1973 až 1979 působil jako argentinský jezuitský provinciál, tedy hlava…