Město, kde před 220 lety bojovali tři císaři, hostilo tři prezidenty. Žít tam chce každý, málokdo to ale dokáže

Ve středu ráno je zhruba sedmitisícový Slavkov u Brna ospalý. Po Palackého náměstí, které v historickém centru města zdobí busta Otce národa, prochází jen pár lidí. Někdo nakupuje, další se procházejí se psem, nasedají do auta a odjíždějí pryč. Nejde o místo, jež by každého návštěvníka ohromilo na první pohled. V žebříčcích měst, kde se „dobře žije“, se přitom pravidelně umisťuje na předních příčkách.

Hlavní slavkovské náměstí a historické centrum města zdobí barokní zámek ze 17. století. Dějiny Slavkovem prošly krvavým maršem. Před 220 lety se v okolí odehrála významná bitva, když se vojska francouzského císaře Napoleona I., rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. střetla západně mezi Slavkovem a Brnem. Díky bitvě tří císařů, jak bývá označována, město získalo mezinárodní věhlas. Francie například na památku velkého vítězství pojmenovala po městě železniční stanici v Paříži Gare d’Austerlitz (z německého názvu města Austerlitz; pozn. red.) a také přilehlý most Pont d’Austerlitz.

Bitva se stala prakticky nejslavnějším Napoleonovým vítězstvím. V komnatách barokního zámku po ní došlo k podpisu francouzsko-rakouského příměří a na stejném místě Napoleon vydal takzvané slavkovské prohlášení, v jehož důsledku je střetnutí nazýváno bitvou u Slavkova. Od té doby Slavkovem putují různé legendy, jako například ta, jež mluví o zakopaném ruském pokladu. A do dnešních dnů je stále dost hledačů, kteří jsou ochotni kopat v různých částech bojiště…