Slovanství versus středoevropanství. Mají Češi dostatek protilátek v nebezpečném souboji identit?

Válka Ruska proti Ukrajině přinesla mnohá vystřízlivění. Šupiny z očí spadly západoevropským „realistům“, kteří měli za to, že se přece jen s putinovským Ruskem lze domluvit – aspoň obchodně. A tam, kde funguje byznys, ideologie vyklízí pozice – mysleli si mnozí. Wandel durch Handel. Někteří snad při pohledu na ruské bomby naváděné na ukrajinské obytné domy prozřeli, i pokud jde o slovanství, slovanskou vzájemnost. Anebo tak úplně ne?

V lednu tohoto roku šokoval Miroslav Dačovský, slovenský poslanec Evropského parlamentu, když ve svém projevu vyzval, aby Evropská unie přestala posílat zbraně na Ukrajinu. A pokud tak neučiní, „my Slované se spojíme, bratr s bratrem, a já věřím, že se jednou spojíme a že ze západní Evropy uděláme trávník. Od Tater přes Šumavu až po La Manche trávník.“ Pozoruhodné je, že tento hlasatel jednoty Slovanů nepotřeboval nijak vysvětlit, proč momentálně příslušníci jednoho slovanského národa vedou agresivní válku s mnoha genocidními prvky proti příslušníkům jiného slovanského národa. Ale budiž. Problém zní jinak: Co je to za půdu, na níž tento stále omamný květ má možnost růst? Tím spíše, že nejde o půdu nijak okrajovou. Svými výroky o tom, že jediným plánem EU je „podporovat vzájemné zabíjení Slovanů“, se na ní přiživuje i slovenský premiér Fico.

Slovanství jako převlečený antiamerikanismus

Živinami Dačovského ideje je „roduverný“ nacionalismus. Ale to je právě dost podivné: Jak se může tento…