Na Slovensku vyhrály strach a lži. A Fico

Předseda slovenské vlády a nejsilnější politické strany Smer Robert Fico dobyl poslední opoziční baštu a uklidil tam svého jediného politického konkurenta v prostředí potenciálních voličů současné vládní koalice s Hlasem a Slovenskou národní stranou. Dnes má Fico volnou a umetenou politickou cestu k neomezenému vládnutí a posilování autoritativního režimu na Slovensku. Udělá všechno možné i kdysi nepředstavitelné pro to, aby se u moci udržel. To je reálný důsledek prezidentských voleb na Slovensku, kde se stal novou hlavou státu Peter Pellegrini — na mobilizující vlně masivně vsugerovaného strachu z vymyšlené války na Slovensku a demagogické konstrukce o hrozbě pádu současné „pronárodní a prosociální“ vlády.

Pellegrini byl pro Fica nejlepší a jedinou možnou volbou, jak ovládnout po démonizované a dehumanizované Zuzaně Čaputové prezidentský palác. I proto bude Pellegrini, mimochodem s druhým nejsilnějším voličským mandátem v historii (víc než 1,4 milionu hlasů v druhém kole), vděčnou a loajální hlavou státu, kterou bude ovládat Robert Fico. Byl to právě čtyřnásobný slovenský premiér, kdo předtím udělal z Pellegriniho ministra, vicepremiéra, premiéra i předsedu slovenského parlamentu. A byl to Fico, kdo se postaral o to, aby se Pellegrini i s cejchem „zrádce Smeru, skrytého homosexuála, podporovatele vojenské pomoci Ukrajině, liberálního a prozápadního politika“, stal ve druhém kole menším zlem nejen pro voliče Smeru a Roberta Fica, ale také pro ochránce tradiční rodiny, obhájce ruské agrese na Ukrajině, homofobní a rasistické extremisty, zaostalý a naprosto přehlížený východ Slovenska. A v neposlední řadě rovněž pro maďarskou menšinu pod…