Papež, před nímž kapitulovala i Moskva. Uplynuloi 35 let od první návštěvy Jana Pavla II. v Československu

Když 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď, začala se hroutit i obludná sovětsko-ruská veleříše, ovládající východní polovinu Evropy. Rychle to pochopili východní Němci, a samozřejmě i Poláci, Maďaři a další porobené národy. Ne tak ovšem občané ČSSR čili Československa. O tři dny později, 12. listopadu 1989, byla v Římě ve Svatopetrské bazilice, kanonizována svatá Anežka Česká, přičemž čeští a slovenští poutníci se hodně divili, jak se všude hovořilo o tom, že komunismus skončil. Češi a Slováci si ještě pár dní museli počkat na svou sametovou revoluci, ačkoli Mosk­va byla dávno paralyzovaná a jen pozvolna se vzpamatovávala ze strategického šoku. Významný podíl na obnově sebevědomí Středoevropanů a Východoevropanů měl tehdejší „polský papež“ Jan Pavel II., který už 21. dubna 1990 přiletěl na oficiální návštěvu Československa. Od této události, kterou mnozí považovali za zázrak, uplynulo pětatřicet let.

Rudí carové v Kremlu i jejich místodržitelé v guberniích a koloniích onoho eurasijského impéria nenáviděli všechny formy křesťanství, a obzvláště měli spadeno na katolicismus, který má církevně-politické a spirituální centrum v Římě. Papežové provozovali ve druhé polovině 20. století různorodě odstíněnou „východní politiku“, avšak situace v jednotlivých zemích takzvaného východního bloku byla velmi rozdílná. Stačí jen připomenout, jak se nábožensky lišily třeba Polsko a Československo.

Papež expanzivního dialogu

Jakmile se 16. října 1978 rozšířila z kardinálského konkláve v Římě zpráva, že papežem byl zvolen krakovský arcibiskup…