Moravu obcházel na konci války děs. Před osmdesáti lety vyhladili nacisté Ploštinu a několik dalších obcí na Zlínsku

Od podzimu 1944 začal v Beskydech sílit odboj proti německé okupaci. Do hor totiž dorazilo mnoho mužů, kteří předtím bojovali ve Slovenském národním povstání a po jeho porážce se uchýlili právě na českou stranu Beskyd. Kromě toho zde působily i partyzánské oddíly vzniklé okolo sovětských výsadků. K nejznámějším bezesporu patřila 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky, která na konci války počítala své členy až na stovky. Partyzánský způsob boje si však vyžádal mnoho mrtvých mezi civilisty, kteří v těchto horách žili a partyzánům pomáhali – a nacisté se jim za to krutě mstili.

Ladislav Mňačko popisuje  v knize Smrt si říká Engelchen děsivou atmosféru v okolí pasekářské osady Ploština, kterou nacisté vypálili 19. dubna 1945, těmito slovy: „V noci se spustil déšť. Zůstali jsme v hustém lese nablízku Ploštiny. Vytrvalý déšť nás promočil na kost, ale nezapálili jsme sebemenší ohníček. Ničeho jsme nebyli schopni, ba ani myšlenky na odplatu. Nikdo ani nemukl, nikdo se neptal, co bude dál.“

„Když Ploština hořela, byly jsme děti. Dívaly jsme se od křížku na ty obrovské plameny, slyšely jsme střelbu a výbuchy. Byly jsme děti, ale věděly jsme, že se děje něco hrůzného a zlého,“ popsala po letech své zážitky pro Paměť národa Vlasta Častová, která vyrůstala v Újezdě u Valašských Klobouků.

Lidice či Ležáky jsou sice obecně…