Nebeský jezdec Jindřich Polák. Stvořitel Pana Tau i režisér filmu o letcích RAF se narodil před 100 lety

Klaun Ferdinand, Pan Tau, Návštěvníci, Lucie, postrach ulice, Chobotnice z II. patra, už jen tyto názvy se­riálů a filmů budí jistě u několika generací diváků nostalgické reminiscence nejen na dětství a dospívání, ale také na svobodné výlety do říše fantazie, humoru a nezdolné imaginace. Jestli si s nimi spojuje i jméno jejich stvořitele, režiséra Jindřicha Poláka (5. 5. 1925 – 22. 8. 2003), tím si už tak jist nejsem. Jako by se i on tak trochu řídil zásadou hudebního skladatele Jan Klusáka „být dobře skryt“ či kunderovskou premisou, že tvůrce má zůstat za svým dílem. Dával přednost konkrétní práci před proklamacemi, vynalézavému řemeslu před smělými hypotézami, pragmatickým rozhodnutím před ostentativními pózami.

Pro mě osobně symbolizuje Polákovu tvorbu na jedné straně jeho samostatná hraná dlouhometrážní prvotina Smrt v sedle (1958), na druhé straně samotný závěr jeho tvorby, dvojice komedií pro děti Kačenka a strašidla (1993) a Kačenka a zase ta strašidla (1993). Smrtí v sedle jsem byl jako kluk naivisticky nadšen cítě v ní jakýsi závan westernové romantiky uprostřed východního budovatelství, aniž bych rozeznal, že právě toto „zápaďáctví“ mělo být také parodií. Naopak obě Kačenky mi připadaly jako už trochu vyvanulé zboží, a zase jsem si hned neuvědomil, že jsou stále ještě poselstvím nenásilí a přirozené dětské představivosti, která se ze západního akčního filmu už tehdy vytrácela.