Sázeli se, že to vzdám nebo vypadnu. Kateřina Bursíková Jacques popisuje svůj vývoj od pacifistky ke člence aktivních záloh

Tvrdí, že nesnáší násilí a kdysi ani svému synovi nedovolila, aby si hrál s pistolkou. Pak se ale staly věci, kvůli kterým odhodila nejen své předsudky o armádě, ale dokonce do ní vstoupila. „Vstup do armády je důsledným naplněním mých hodnot,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24+ rotmistryně Kateřina Bursíková Jacques, bývalá předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených.

Dříve jste byla, pokud vím, pacifistka. Jaký jste měla vztah k armádě?

To máte pravdu, v mém případě jde skutečně o celkem radikální změnu postoje, který je ale, zamýšlím-li se nad tím víc, svým způsobem logický. Měla jsem štěstí, že ačkoli jsem vyrůstala za totality, v okupovaném Československu, bylo to prostředí vnitřně svobodné, protože jsem byla hodně blízko lidem z disentu. Když se stříhaly ostnaté dráty, které nás oddělovaly od demokratického a vyspělého světa, končila jsem gymnázium, a to mě zásadně ovlivnilo. Umím si demokracie i svobody vážit, jsem hrdá Evropanka a jsem vděčná, že jsme součástí úžasného společenství, kterým Evropská unie je.

Po revoluci jsem žila v přesvědčení, že s koncem studené války i vstupem do EU a NATO skončila éra, kdy válka představuje pro náš stát reálnou hrozbu. Demokracii, svobodu i bezpečí jsem vnímala jako samozřejmost. Obrana nebyla prioritou – důležitější se mi jevilo investovat do školství, zdravotnictví, modernizace země nebo ochrany životního prostředí. Navíc jsem měla blízko k zelené…