Šikmý kostel potřetí vtahuje čtenáře do dávno zaniklého světa

Románová kronika Karin Lednické dospěla třetím dílem ke svému závěru. Z původně zamýšlené povídky o městě, z něhož zůstal jen propadající se kostel, se stala obsáhlá bestsellerová trilogie, na jejíž každý další díl netrpělivě čekaly desetitisíce čtenářů. Co je na ní vlastně tak zaujalo?

Už samotný příběh vzniku fenoménu jménem Šikmý kostel připomíná spíš pohádku nebo hollywoodský doják. Překladatelka a nakladatelka Karin Lednická ve svých padesáti letech prodala malé nakladatelství Domino obřímu mediálnímu domu Albatros Media a začala pracovat na vlastním literárním debutu. Ačkoliv do té doby neměla s autorským psaním románu zkušenost, pustila se rovnou do mnohasetstránkové, ambiciózní trilogie mapující zánik hornického města Karvinná a vyžadující tím pádem nesmírně náročnou rešeršní práci v archivech i vyzpovídání bezpočtu pamětníků a historiků. Ačkoliv by si na její úspěch nejspíš vsadil jen málokdo, už první díl z období Rakouska–Uherska a počátků první republiky se stal na poli literárního mainstreamu událostí a vystřelil autorku mezi nejprodávanější a nejrespektovanější české spisovatelky. A ještě k tomu se to Karin Lednické podařilo i přes to, že za ní nestál žádný velký nakladatelský dům. Šikmý kostel vydala jako vůbec první titul ve svém novém, skromném nakladatelství Bílá vrána.

Příběh lidí, doby, a hlavně města

Lednické a jejímu monumentálnímu dílu (spolu s přílohami a doslovy má trilogie dohromady zhruba sedmnáct set stránek) připravily v předcházející dekádě cestu jiné úspěšné spisovatelky rodinných kronik, především Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně) a Alena Mornštajnová…