Franz Kafka – Max Brod: Příběh jednoho přátelství

V příštích týdnech si připomeneme dvě výročí: před 140 lety, 27. května 1884, se narodil Max Brod, a zejména před rovnými 100 lety, 3. června 1924, zemřel Franz Kafka. Dva muži, jejichž osudy spolu úzce souvisely za života a úzce spolu souvisí i po smrti.

Filozof a literární kritik Walter Benjamin po vydání prvního Brodova životopisu Franze Kafky v roce 1937 prohlásil: „Kafkovo přátelství s tímto člověkem se řadí k záhadám spisovatelova života, a to nikoli k těm nejmenším“. Na mysli měl přirozeně autora knihy – Maxe Broda.

Svého druhu odpověď či řešení této záhady nabídl Milan Kundera v eseji Kastrující stín svatého Garty (v české verzi, 2006). „Jak to, že ho měl Kafka přesto rád? A co vy? Přestali byste snad mít rádi nejlepšího přítele jen proto, že má mánii psát špatné verše?“ uvažuje česko-francouzský spisovatel, když se předtím vysměje nabubřelému patosu Brodova díla. Potom pokračuje: „Jenomže člověk píšící špatné verše se stane nebezpečný ve chvíli, když začne vydávat dílo svého přítele básníka. Představme si, že by nejvlivnější Picassův vykladač byl malíř, který nestačil porozumět ani impresionistům. Co by řekl o Picassových obrazech? Asi totéž co Brod o Kafkových románech: že popisují ‚strašlivé tresty určené těm, co nejdou správnou cestou‘.“

Milan Kundera jde ve svých úvahách dokonce tak daleko, že spekuluje, jak o Brodovi přemýšlel sám Kafka. Hledá alespoň stopu pohrdání…