Karel Kachyňa. Cesta byla suchá, místy mokrá

Karel Kachyňa se narodil 1. 5. 1924 ve Vyškově, jeho otec byl státním úředníkem, matka učitelkou kreslení. Do čtyř let žil v rodišti, další čtyři roky v Dačicích, pak v Kroměříži, kde se otec stal okresním hejtmanem. Po maturitě na reálném gymnáziu pokračoval už za války na baťovské škole umění ve Zlíně, kde byl zároveň zaměstnán v továrním katalogovém oddělení. Ve druhém ročníku byl totálně nasazen do německého Bernsbachu, v červnu 1944 ­uprchl zpět do protektorátu a do prosince pracoval načerno v železárnách v Třinci.

Angažované mládí, bilancující stáří

Po osvobození pomáhal ve zlínských filmových ateliérech, dokončil přerušená výtvarná studia, po odvodu nastoupil v roce 1946 do aspirantské školy v Uherském Hradišti. Už z vojny udělal zkoušky na FAMU a v letech 1947–1951 na ní vystudoval kameru, od třetího ročníku i režii. Na škole a pak ve Studiu dokumentárního filmu (1950–1952) a v Čs. armádním filmu (1952–1958) spolupracoval jako scenárista, režisér a kameraman převážně ve dvojici s Vojtěchem Jasným. Nejprve na řadě dobově poplatných dokumentárních snímků (např. Není stále zamračeno, 1949, Za život radostný, 1950; Neobyčejná léta, 1952; Lidé jednoho srdce, Stará čínská opera, 1953; Z čínského zápisníku, 1954), pak i na hraném špionážním dramatu Dnes večer všechno skončí (1954).

Po osamostatnění záškodnickou Ztracenou stopou (1956) zůstal zprvu až do filmů Král Šumavy (1959) a Práče (1960) u agitačně laděné akční vojenské tematiky a paralelně s hraným filmem se věnoval i dokumentu a publicistice (např. Mistrovství světa leteckých modelářů, 1957). V roce 1955 poprvé spolupracoval s televizí (hra Krev), znovu pak od konce 70. let:…