„Vedle muže a dětí musím mít něco, čemu se mohu plně věnovat! Nechci být jako většina lidí, kteří žili pro nic. Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne, a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti,“ sní na řádkách svého deníku teprve čtrnáctiletá židovská dívka Anne Franková. Její přání se naplní, stane se autorkou jedné z nejznámějších knih v dějinách a v jistém slova smyslu tak překoná smrt. Smrt tragickou, nesmyslnou a příliš brzkou…
„Jsem tak vděčná Bohu, že mě už při mém zrození obdařil schopností rozvíjet se a psát a vyjádřit tak všecko, co cítím. Psaním se od všeho oprostím, zapomenu na své trápení, moje odvaha ožije. Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat někdy něco velkého, stane se ze mne někdy novinářka nebo spisovatelka? Doufám, tolik v to doufám! Psaním dokážu vyjádřit všecko, své myšlenky, své ideály i své fantazie!“ čtou si dodnes miliony čtenářů po celém světě v Deníku Anne Frankové, který stále přitahuje a zneklidňuje, dojímá a rmoutí, otřásá svědomím Evropy.
Nejen kvůli žalostnému osudu jeho autorky, ale i pro autentické líčení očekávání, představ a snů dospívajícího člověka, jejž stále více dusí neviditelná ruka rasové nenávisti, se její deník stal symbolem útlaku, pronásledování a vraždění milionů lidí židovského původu za druhé světové války.
Na útěku před nenávistí
Možná by letos slavila…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.