Může za to Bulgakov? O Ukrajině a kultuře ruského imperialismu a kolonialismu

Na přelomu května a června se v Kyjevě konal tradiční veletrh Knižní arzenál, tento rok pod výmluvným mottem Život na hraně. Literatura frontových vojáků, adaptace dětí za podmínek války, ale i ukrajinský hlas v Evropě, to vše jsou témata, jež Ukrajince nepochybně zajímají. Mezi obrazovkami, několika pódii a výstavami vyčníval panel s ohořelými knihami. Svazky pocházely z nedávno zničené tiskárny Faktor-Druk v Charkovské oblasti, která je v posledních měsících pod neustálou ruskou palbou. Zničené knihy nám měly připomenout, že brutální válka Ruska proti Ukrajině je také o kultuře.

Během útoku na tiskárnu v Charkovské oblasti zahynulo sedm lidí, zaměstnanců, kteří se o knihy starali. Ohořelé knihy se staly symbolem útoku na kulturu. Zdaleka ne prvním. Mezi další patří například vyrabovaná muzea v Chersonu, raketovým útokem zničené Muzeum Hryhorije Skovorody, několik knihoven v Černihivě.

Napočítalo se už skoro devět stovek objektů kulturního dědictví, jež Rusové za uplynulého půldruhého roku na Ukrajině zničili. Příliš velké číslo na to, aby se jednalo o náhodu. Jakkoli mírumilovně může znít heslo o kultuře, která nepatří do války nebo politiky, nikdy tomu tak nebylo, a tím víc v případě kulturní konfrontace mezi Ruskem a Ukrajinou. V této rovině se totiž vždy jednalo o vztah výrazně kolonizační.

Edward Said, jeden z průkopníků koloniální teorie, ve svých dílech vysvětloval, že mocenské ovládnutí jednoho společenství druhým nespočívá pouze v ekonomickém vykořisťování, ale vždy je doprovázeno i jistým ideologickým konstruktem, jenž tuto kolonizaci interpretuje…