Smutný muž, který rozdával smích. Filmy režiséra Oldřicha Lipského baví už pátou generaci diváků

Osud mu vyměřil pouhých dvaašedesát let života, za tu dobu stačil ale ­Oldřich Lipský (4. 7. 1924–19. 10. 1986) natočit na dvě desítky veseloher a řadu z nich diváci milují dodnes. Přesto jeho letošní výročí zůstává tak trochu ve stínu oslav takových kolegů jako František Vláčil, Věra Chytilová či Karel Kachyňa. Proč, to je záhada, zvláště když dodnes z jeho filmů žijí vlastním životem takové hlášky jako ta z Limonádového Joea: „Noci jsou chladné? To abych si vzal teplé prádlo.“

Přitom zrovna ona měla v reálném životě Oldřicha Lipského zcela převrácený, doslova osudový smysl. Tu větu prý pronesl Vilém Lipský (1897–1983), Oldřichův otec, pelhřimovský cukrář, když si pro něj v květnu 1949 přišli, aby jej zařadili za rozvracečství na dva roky do tábora nucené práce (TNP) v Třinci. Byl poněkud prostořeký v názorech na nové pořádky a měl za to pykat. Pravou příčinou byla však jeho cukrárna, kterou pak nový správce přivedl ke zkáze a bývalý majitel v ní nakonec po návratu z TNP postupně zas pracoval jako stínový vedoucí.

Hra na rozesmávání

Cukrárna a kavárna Lipských byly před válkou a za ní jedním z pelhřimovských center, ještě větší zájem Viléma Lipského poutalo však ochotnické divadlo. Zájem o divadlo a film od něho převzal nejen Oldřich, ale i o rok starší bratr Lubomír (1923–2015) a nejmladší Dalibor (1930–1947). Otec Lipský byl frajerský vypravěč, který provozoval i kino, kluci si zas vymysleli vlastní…