Bouřlivé dny v Tbilisi. Stovky tisíc lidí vyšly bránit svou svobodu. Byli jsme u toho

Je pondělí 13. května 2024, půl páté ráno. Přilétám na letiště v Tbilisi, kde toho dne probíhá jedno z několika klíčových hlasování o zákonu o zahraničním vlivu. Přes celou noc jsou v ulicích kolem parlamentu tisíce lidí. Demonstranti tu už dlouhé týdny bojují za své vize budoucnosti v Evropské unii.

„Vypadá to na velký zásah policie, připravují si vodní děla a v ulicích jsou těžkooděnci,“ píše mi gruzínská kolegyně Nino Cveravová, která reportuje přímo z místa u parlamentu. Rozednívá se a kopcovitou krajinu, v níž se metropole nachází, probarvují první náznaky vycházejícího slunce. Po hraniční kontrole si okamžitě sedám do místního taxíku, který mě třicet minut přesouvá do centra tohoto rozbouřeného města. Vidím policejní stanoviště. Uzavírají perimetr, ve kterém se nachází demonstrace.

Vystupuji v jedné z bočních ulic, protože můj řidič se blíže nedostane. Na místě jsou stovky policistů, proti nimž stojí na druhé straně tisíce demonstrantů. Potkávám se s kolegyní. Co nejrychleji míříme k parlamentu, kde policie s použitím síly právě vytlačila demonstranty od zadní části budovy, kde je vstup pro poslance. Ulicemi se rozléhají hesla demonstrantů. „Moneba“ — neboli otroci, to tu je, směrem k policii, slyšet nejčastěji. „Jsou to otroci naší vlády, a hlavně Ruska,“ dodává muž stojící…