Režisérka Adéla Laštovková Stodolová: Forman nerad o dětství mluvil, ale pro naše představení je klíčové

V posledních letech se lidé na Letní scénu na pražské Kampě naučili chodit na schůzky s velkými postavami české kultury. Meda (Mládková), Werich, Marta (Kubišová). Pod vzdušnými a nápaditými životopisnými inscenacemi bývá podepsaná režisérka Adéla Laštovková Stodolová. Pro letošní léto si společně se svou producentkou a scenáristkou Danielou Sodomovou vybrala neméně zvučné jméno: Miloš Forman. Premiéra byla 18. června.

Můžete jako režisérka říci, co zaručeně funguje při vyprávění stylizovaných životopisů slavných lidí?

U takového představení vyprávíte, dejme tomu, sto dvacet jevištních situací a ty musíte propojit, aby nespadl řetěz, aby se divák neztratil a aby z něj situace, kterou před sebou vidí, nevyprchala. Věřím, že moje zkušenost s timingem a choreografií dává představení něco, co třeba divák ani nevidí, ale cítí to, a upřímně, s čím mají herci občas ze začátku zkoušení problém. Nebavíme se dalekosáhle o postavách, neanalyzuju. Vezmu je na místa pro jejich předobraz důležitá, pouštíme si dokumenty. Na druhou stranu jim dávám prostor, aby si postavu, kterou každý zná, dobudovali sami, aby jí vdechli vlastní život. Přes co u mě nejede vlak, to je rytmus. Každý monolog, dialog musí mít nějakou strukturu, vymezený čas a prostor, začátek a konec. Jinak to nefunguje.

To je filmový přístup.

Máte pravdu. Vidím okno a chci, aby ožilo.

Nemáte chuť natočit film?

Mám, dokonce jsem byla oslovena producenty na základě představení Krajina…