Quo vadis, Gruzie? Antiliberální kurz čerstvé kandidátské země by Unii neměl překvapovat

Slova o nevládních organizacích coby zahraničních špionech a o západních zemích jako „straně globální války“. Kategorické odmítnutí toho, co vláda nazývá LGBT propaganda, ať už se za těmi slovy skrývá cokoli. Přehlasování veta prezidentky a finální schválení „zákona o západním vlivu“. Co se to děje se zemí, která dosud platila za chráněnce Evropy?

Výroky gruzínského premiéra i protidemokratické akce jeho vlády vzbuzují negativní reakce Evropské unie a ohromné protesty jeho vlastní společnosti. Nejde ale o nic překvapivého. Ti, kteří situaci v Gruzii sledují dlouhodobě, dobře vědí, že vývoj k autoritářské vládě orbánovsko-putinovského ražení tam probíhá už roky. Fungující právní stát by zkomplikoval vládní straně Gruzínský sen setrvání u moci. Než aby se jí vzdala, zavede premiér Irakli Kobachidze a jeho spojenci svou zemi radši zpátky do náruče ruského medvěda. Tím spíš, když se jim to politicky i ekonomicky vyplatí.

Žádné překvapení

V prosinci loňského roku oznámil předseda Evropské rady Charles Michel triumfálně, že Gruzie získala oficiální status kandidátské země na členství v Evropské unii. Bylo to bezpochyby i díky masivnímu úsilí gruzínské občanské společnosti, že se tato země během posledního desetiletí proměnila v rozvíjející se stát, usilující navzdory kruté nevoli Ruska o politické, bezpečnostní a ekonomické zapojení do západních struktur.

To vše je ale nyní na bodu mrazu poté, co tamní vládní strana Gruzínský sen prohlasovala v parlamentu tzv. ruský…