Evropské volby nemají přesvědčivé vítěze, ale zato jasné poražené

Volby do Evropského parlamentu dle očekávání přinesly změnu. Nebyla ovšem ani zdaleka tak jednoznačná, jak předpovídali mnozí experti a s nimi i četné průzkumy. Krajní pravice sice těsně zvítězila v Rakousku a oslavila triumf ve Francii, kde získalo Národní sdružení (RN) Marine Le Penové dvojnásobné množství hlasů oproti straně prezidenta Emmanuela Macrona. Francouzský prezident dokonce v reakci na výsledek vyhlásil předčasné parlamentní volby, v nichž by už za několik týdnů mohlo zvítězit právě RN. V mnoha jiných zemích ale krajní pravice dopadla podstatně hůře.

Kupříkladu Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse skončila v Nizozemsku po nedávném vítězství v parlamentních volbách až na druhém místě. A krajně pravicová uskupení pak vyloženě propadla ve skandinávských zemích nebo v Portugalsku, kde přes nedávné úspěchy skončila s velkým odstupem za stranami tradiční pravice a levice. Nakonec nepříliš uspokojivý výsledek ilustruje celkový počet europoslanců, které získala nejradikálnější nacionalistická a zároveň proruská frakce Identita a demokracie (ID), vedená právě Le Penovou. ID oproti posledním volbám v roce 2019 posílila o pouhých devět poslanců a zůstává s odstupem až pátou největší frakcí v Evropském parlamentu, ačkoli se očekává, že se ještě rozroste o nedávno vyloučenou Alternativu pro Německo (AfD) a možná i Orbánovu stranu Fidesz.

Ještě méně než ID posílila frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), do níž vedle ODS patří i několik stran, které bývají politology řazeny ke krajní pravici. Tato uskupení však zároveň zpravidla nebývají proruská a jsou i méně vyhroceně protievropská než…