Hitler, krvavá lázeň a bojkoty. Olympijské hry a politika jdou od nepaměti ruku v ruce

V letošním roce není o vrcholné sportovní události nouze. Je to jen něco přes měsíc, co skončilo pro nás tak úspěšné pražské (a ostravské) mistrovství světa v hokeji, stále probíhá, už dávno bez české reprezentace, fotbalové Euro. Největší sportovní­ ­akce roku 2024 nás však teprve čeká: Od 26. července do 11. srpna se v Paříži konají XXXIII. olympijské hry. A nepůjde zdaleka jen o sport. Historie nám jasně ukazuje, jak dramaticky se olympiáda váže na světové politické dění, jakkoliv vrcholní představitelé olympijského hnutí se tváří, jako by tomu tak nebylo. Pojďme si ukázat nejvýraznější příklady.

Již první moderní olympijské hry v roce 1896, na jejichž konání měl velkou zásluhu pedagog a historik baron Pierre de Coubertin, byly motivovány výsledkem prusko-francouzské války (1870 až1871). Německá armáda totiž na bojišti zvítězila, což bylo podle Coubertina ovlivněno především špatnou sportovní průpravou Francouzů. Na základě toho začal usilovně propagovat sport a na konci osmdesátých let 19. století pojal myšlenku navázat na starověké olympijské hry, zakázané v roce 394 n. l. výnosem císaře Theodosia I. Už plánování první novodobé olympiády se stalo předmětem politiky, když francouzští nacionalisté protestovali proto tomu, aby se jí účastnili Němci. Ti nakonec ale v roce 1896 do Athén přijeli.

Od té doby jsou nicméně téměř každé olympijské hry více či méně odrazem aktuální politické situace ve světě.

První poválečná olympiáda v roce 1920 se měla konat…