Nerudovy Povídky malostranské? Za vším hledej Žida! O antisemitismu slavného spisovatele

Před 190 lety, přesně 9. července 1834, se v Újezdských kasárnách na Malé Straně narodil Jan Neruda. Mimořádně talentovaný básník, novinář a spisovatel, jehož texty, zejména pak Povídky malostranské, svou úrovní výrazně převyšují díla většiny českých spisovatelů, básníků a novinářů druhé poloviny devatenáctého století. Zároveň však také zavilý antisemita, jenž svou protižidovskou nenávistí až hrozivě předběhl dobu.

Nerudovy antisemitské postoje bývají omlouvány, či alespoň zlehčovány tvrzením, že nešlo o antisemitismus rasový, nýbrž politický. O snahu prosadit české národní zájmy v konfrontaci s německým živlem reprezentovaným nejednou, zejména v městském a liberálním prostředí, Židy. Skutečností ale je, že i v kontextu zapřisáhlého soupeření Čechů s Němci byl Nerudův antisemitismus v porovnání s většinou českých politiků a intelektuálů extrémní a dalece překračoval tehdy obvyklou úroveň protižidovského smýšlení.

Anatomie šklebu

„Dnes žijeme v nahé pravdě, v politickém nepřátelství s národem nám ve všem a úplně cizím. V jich politickém nepřátelství nemožno nám vidět, že by bylo následkem dřívějších jich utrpení. Cit tedy nemá zde pranic více co dělat,“ píše Neruda ve svém pamfletu (a berme toto slovo jako označení literárního žánru) Pro strach židovský. Spisek o osmadvaceti stranách vyšel v roce 1870 s podtitulem Politická studie a sestával z pěti článků (podčárníků), jež Neruda otiskoval v Národních listech od června 1869.

Byl to pravděpodobně sám vydavatel Národních listů i zmíněného pamfletu Julius Grégr, kdo opatřil brožuru předmluvou (přinejmenším ji bezprostředně inspiroval), v níž vyzdvihuje, že Nerudova…