Ping-pong… s herečkou Adélou Gondíkovou

V jakém století byste chtěla žít?

Moc daleko bych se nepouštěla. Asi bych chtěla zažít 50.-60. léta. Ne zrovna pro to, co se u nás dělo, ale kvůli slušivému oblečení. Nesmírně ženské. Nic hlubšího v tom není.

Jakou nejlepší radu vám dali rodiče?

Pochopitelně, abych se chovala slušně. Babička mi ale dala jednu skutečně praktickou radu do života: „Až si budeš vybírat galána, tak s ním pij malé panáky. Když opilý bude zpívat a tančit, tak bude na ženský a bude ti nevěrný. Když bude v opilosti agresivní, tak tě bude bít. A když usne na stole, tak to bude ten pravý. Zásada je, abys ty svoje panáky tajně lila do květináče nebo někam. Hlavně to nepij, jinak se opiješ a nezjistíš nic!“ Já bohužel nikdy neuměla moc podvádět, tak jsem se vždycky zlila dřív než oni.

Oblíbená budova?

Národní divadlo, Pražský hrad a Národní muzeum. Denně jezdím kolem a nikdy mě to nepřestane fascinovat.

Oblíbený předmět, který vezmete do ruky každý den?

Bohužel bych chtěla být trochu na úrovni a prohlásit, že je to například kniha, ale přiznám se, je to telefon.

Místo, kam se chodíte „schovat“?

Těch míst je víc. Jednak je to můj „domov“. Jsem tam vlastně tak málo, že mě to nikdy neomrzí. Ani nemám tak zásadní touhu někam vyrážet. Ale pak jsou to…