Člověk ani nemusí dočíst knihu Vladimíra Vondráčka Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (1968) do konce, aby pochopil, jak blízko jsou některé umělecké výkony tomu, čemu se říká čarování či magie. Jak ti nejlepší tvůrci umějí pracovat s emocemi a jejich sugescí. Skutečná obrazotvornost je nekonečná a patří k ní i empatie, solidarita, altruismus, schopnost povznést se nad trapné denní pinožení, vidět lidský úděl s veškerou vážností i úlevným humorem a fantazií. Tím nejlepším reprezentantem toho všeho a zároveň letošním půljubilantem je herec, dramatik, režisér a scenárista Boleslav Polívka (* 31. 7. 1949).
Když bylo Bolku Polívkovi kulatých sedmdesát a domlouval jsem s ním o prázdninách 2019 natáčení na září do televizní literární revue Třistatřicettři, řekl mi, že v délce oslav svého výročí drží už asi světový rekord. Letos to zřejmě nebude jiné, možná ten rekord bude ještě překonán, otázka je, zda bude k dispozici podobně hmatatelný důvod ke gratulacím jako tehdy.
Polívka zaknihovaný
Tím bylo vydání rozměrné a výpravné obrazové knihy Juraje Grocha Bolek (2019). Není to zdaleka jediná publikace o Polívkovi, první vydal už v roce 1989 Petr Hájek, Andrej Šťastný a sám Polívka pod názvem Předběžný portrét. Další, různého rozsahu, zaměření a hodnoty, vznikly například z pera Pavla Taussiga (Filmový smích Bolka Polívky, 1993), Miloše Zapletala, Rostislava Sarvaše a opět Polívky samotného (Bolek Polívka v manéži i mimo, 1995), Otakara Brůny (Největší pieroti, 1998), Miloše Štědroně,…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.