Francie mezi dvěma extrémy a Macronův pat

Když francouzský prezident Emmanuel Macron 10. června nečekaně rozpustil dolní komoru parlamentu, všeobecně se očekával další triumf krajní pravice. Předčasné volby ale nakonec dopadly úplně jinak. Zatímco v prvním kole dominovalo stejně jako ve volbách do Evropského parlamentu právě Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, v druhém kole se v počtu zvolených poslanců propadlo až na třetí místo.

Největší úspěch naopak oslavila široká levicová koalice nazvaná Nová lidová fronta (NFP), v níž vedle sebe zasedli jak umírnění a proevropští socialisté, tak i zelení a komunisté nebo zvláště radikální hnutí Nepoddajná Francie (LFI). Národní sdružení kupodivu předběhla i dosud vládnoucí koalice Spolu neoblíbeného prezidenta Macrona, za kterou v parlamentu znovu zasedne i premiér Gabriel Attal.

Právě Attal zůstane na pozici předsedy vlády tak dlouho, dokud se nenajde nová parlamentní většina. Což může vzhledem k rozdrobenosti nově zvoleného Národního shromáždění trvat opravdu dlouho.

„Aliance hanby“

Nečekaně tvrdou porážku krajní pravici přivodila primárně strategie levicové a vládní koalice, jež vychází z dvoukolového většinového volebního systému. Představitelé těchto dvou bloků se rozhodli vyzvat k odstoupení všechny svoje kandidáty, kteří postoupili do druhého kola ze třetího místa ve prospěch nejsilnějšího soupeře RN. Tímto způsobem nakonec před druhým kolem odstoupilo celkem 218 kandidátů, což ve velké většině případů vedlo k porážce místního nominanta Národního sdružení – hlasy všech ostatních stran se totiž jednoduše spojily proti němu.

Rozčilení představitelé…