Tohle se povedlo. Do Beskyd se už nepořádají výpravy jen za čerstvým vzduchem, stále ještě vesměs silou oplývající přírodou a slivovicí, ale také za moderní architekturou. Nejčerstvějším potvrzením zajímavého trendu se stává Brána Pusteven. Jde o architektonické dílo, které, vzhledem k poloze v těsné blízkosti kultovního horského sedla rozdělujícího Zlínský a Moravskoslezský kraj, nemá jenom symbolickou či občerstvovací roli, jakkoliv i to je důležité. Působí jako určovatel vkusu. Nastoluje kvalitativní měřítko, ukazuje, že konečně dochází k hlubší, nikoliv jen kosmetické změně.
Byla potřebná.
Zatímco přístup z jižní strany, od Trojanovic, byl soudobě definován před sedmi lety novým objektem horní stanice lanovky, tak mnohem frekventovanější, severní cesta, završená dlouhým koridorem parkoviště, byla dlouhodobě zanedbávána. Výletníky od Prostřední Bečvy využívající automobily čekala až bezostyšně odpudivá budka výběrčího parkovacích poplatků. Než se mohli vydat k Libušínu a Maměnce, Jurkovičovým překrásným útulnám ve stylu lidové secese, a pak třeba dále až na samotný vrchol Radhoště s kaplí Cyrila a Metoděje, museli si nejprve projít šedivě bezcharakterní zónou. Na vlastní kůži jsem si to vyzkoušel v průběhu desetiletí mnohokrát.
To už naštěstí neplatí.
Bránu Beskyd pojali Daniel Baroš, Michal Vašek a Jan Šimíček z ateliéru henkai architekti jako soustavu několika objektů tvořících soudržný celek. Je vysloveně soudobá, stejně tak vnímáme ale ozvuky minulosti, jež rozeznívá zvonička. Spolu s portálem, kterým se po pěšince vstupuje do přírody, je umístěna podél cesty. Někdejší zkratka…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.