Jan Švankmajer: Stvořitel magického vesmíru

K letošním devadesátinám Jana Švank­majera (*4. 9. 1934) připravila Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře výstavu pod názvem Disegno interno čili Vnitřní uspořádání. Skončila přesně měsíc před ­jubileem, a jak název naznačuje, nebyla ani tak Švankmajerovou retrospektivou, jako především pokusem o vizuální kondenzaci jeho všestranné tvořivosti a o postižení jejího vnitřního imaginativního řádu. Expozice v prostorách bývalé kutnohorské jezuitské koleje přitom měla svou logiku i dráždivou ambivalenci – vždyť v nedaleké sedlecké Kostnici natočil Švankmajer v roce 1970 stej­­­nojmenný krátký film.

Člověk se ale při prohlídce neubránil vnitřnímu tázání, kde zůstaly ambice pražské Národní galerie, instituce, která by se přece měla první ucházet o to, aby dílo svého rodáka, celoživotního Pražana a tak mimořádného syntetika druhů a žánrů, jako je Jan Švankmajer, představila takto sumárně. A to dokonce stále ještě za jeho vlastní aktivní účasti. I sugestivní koncepce a instalace kutnohorské výstavy byly totiž jeho ryze autorským dílem, a jak mi řekl jeden z mladých zaměstnanců GASK, málokdo z těch, kteří Švank­majerovi při budování expozice pomáhali, dokázal se starým pánem udržet jeho každodenní snad desetihodinové pracovní tempo.

Společný jmenovatel poezie

Vzpomněl jsem si hned na Švankmajerovo vyprávění v roce 2011, když jsme ho navštívili s televizní literární revue Třistatřicettři v jeho sídle v Horním Staňkově a on nás pozval do své kunstkomory, sbírky umění několika staletí a kontinentů v přilehlé sýpce. Tam, kde na vás padne tíže prostupující…