Jiří Mádl: Hodně mě ovlivnil děda, pod jehož antikomunistickým vlivem byla celá naše rodina

Karlovarský festival dlouho nezažil tak frenetické přijetí českého filmu, jakého se dostalo snímku Vlny, pojednávajícímu o dění v zahraniční redakci Československého rozhlasu v druhé půli šedesátých let, s důrazem na sovětskou okupaci. Je to vskutku vyčekaný úspěch. Režisér Jiří Mádl na něm pracoval dvanáct let, na české poměry až nebývalá preciznost v literární i režijní přípravě je na filmu znát. Během povídání s kdysi mimořádně oblíbeným teenagerovským hercem jsme se dotkli i jeho přestupu „na druhou stranu kamery“, pracovní filozofie a ochoty překonávat bolest.

Film Vlny, který jste natočil podle vlastního scénáře, zabodoval ještě před premié­rou. Z karlovarského festivalu jste si odnesl echo desetiminutového aplausu a Cenu diváků. Myslíte, že to stačí k tomu, aby na film přišlo do kina hodně lidi?

Ten zájem byl enormní a upřímně, šokoval mě. Naše tisková mluvčí říkala, že registrovala přes sedm set monitorovaných výstupů v médiích. To je neobyčejné.

Premiéra je až nyní, v polovině srpna. Souvisí to s okupací, kterou film tematizuje?

Spíš je to náhoda. Divácké návyky se mění a léto, kdysi úhor a nešťastný čas na vstup filmu do kina, je najednou ten nejlepší.

Co jsem postřehl, dal jste kvanta rozhovorů. Čekal jste přesto nějakou otázku, která nepadla?

To úplně ne. Někdo snad někde napsal něco o historické nepřesnosti. Trochu jsem se těšil, že se třeba dozvím něco konkrétního a budu na to moci reagovat, ale pak to stejně…