Vojna není kojná. Ukrajinci ale nechtějí jen držet ústa a krok

Na sklonku června odvolal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj z pozice velitele spojených ozbrojených sil generálporučíka Jurije Sodola. Ten čelil dlouhodobé a na ukrajinské poměry nebývale veřejné kritice, a to i od některých ukrajinských důstojníků. Nejhlasitěji zněla od velitele brigády Azov ukrajinské Národní gardy Bohdana Krotevyče. Ten na Sodola podal oficiální stížnost a prohlásil s razancí sobě vlastní, že ukrajinský generál je zodpovědný za více padlých ukrajinských vojáků než jakýkoli jeho ruský protějšek.

Veterán války o Donbas Sodol se tak ve vrcholné funkci (v hierarchii ukrajinské armády byl hned pod vrchním velitelem ukrajinských sil Oleksandrem Syrským) moc neohřál. Strávil v ní jen necelé čtyři měsíce. Kritici mu vyčítali zmatečné rozkazy, které si před dvěma lety vyžádaly životy vojáků během obrany Mariupolu, a nověji organizaci operace v Krynkách na levém břehu Dněpru, kde patrně padlo přes tisíc ukrajinských mariňáků, aniž by došlo k územním ziskům. Objevila se dokonce nařčení z toho, že v době překvapivého ruského útoku u Torecku popíjel s přáteli v Oděse vodku. Ať už však byl odvolán oprávněně, či se Sodol stal jen obětním beránkem chronických problémů, jež sužují ukrajinskou armádu, zdá se, že hlasy kritizující některá rozhodnutí ukrajinského generálního štábu či velení jednotlivých brigád znějí z řad ukrajinské armády v poslední době hlasitěji než dříve.

I sami vojáci, kteří dosud víceméně solidárně nehovořili o nešvarech, za něž přitom museli odvádět na bojišti nekompromisní krvavou daň, mají, zdá se, mlčení…