Lidové noviny 1987-2024: Dilema polistopadových Lidovek

Obnova Lidových novin v roce 1987 ve formě samizdatu byla jedním z projevů rostoucího vlivu protikomunistické opozice. Jakkoli se mnozí levicoví historici pokoušejí tyto aktivity shazovat s odkazem na to, že většina společnosti se o aktivity disidentů nezajímala, přímí účastníci tohoto dění dobře vědí, že občanská aktivita posledních let éry komunismu vtiskla ráz polistopadové demokracii. Kolem LN se sešla rozmanitá skupina disidentů, kteří noviny psali, rozmnožovali, a stovky lidí je pak rozšiřovaly. Každé vydání samizdatových novin bylo mnohokrát kopírováno, takže nevíme přesně, kolik výtisků kolovalo. Víme jen, že šlo řádově o tisíce kopií, a o masovém charakteru předlistopadových Lidovek vypovídá to, že ve větších městech nebylo těžké se s nimi v prostředí známých setkat.

Jakmile masové demonstrace v listopadu 1989 povalily diktaturu stranické byrokracie, skupina kolem Lidových novin začala připravovat jejich profesionální vydávání ve formě deníku. Redakci vedli novináři, kteří se etablovali v roce 1968, zejména Jiří Ruml a Rudolf Zeman. Někteří členové redakce se náhle ocitli ve vysokých státních funkcích. Technickou stránku věci zabezpečovali lidé, kteří měli díky svým otcům vazby na disent a zároveň měli elementární organizační či technické know-how, což byli zejména Michal Klíma, Jan Dobrovský a Vladimír Mlynář. Na této bázi vznikla pod organizační strukturou Občanského fóra jakožto dominantní revoluční politickou silou Společnost pro Lidové noviny, která se později změnila na akciovku. Na začátku musela skupina řešit řadu problémů s vybavením…