Lidové noviny 1893–1990: Příběh nejstaršího českého deníku

„První číslo lidového svobodomyslného a neodvislého deníku na Moravě. Prsa naše dmou se radostí, krev rychleji koluje v žilách a vyvolává vřelost v srdci našem. Vřelost k národu, vlasti, lidstvu. Něco jako velký výsledek nás ovívá,“ hlásalo vůbec první vydání Lidových novin 16. prosince roku 1893. Koncem srpna se čas jejich tištěného vydání naplní. Pojďme se podívat, jak se Lidovky vyvíjely od svého vzniku do roku 1990.

Tiší, a přesto hlasití svědci, komentátoři i kritici vzestupů a pádů české společnosti už po téměř 131 let. Lidové noviny, vůbec nejstarší dosud vycházející deník u nás, pamatují časy Rakouska-Uherska, stály u vzniku samostatné Československé republiky, přihlížely pomnichovskému útlaku a volaly po ochraně a zachování demokratických principů. Mají za sebou temnější období – vycházely i za okupace a také na začátku komunistické diktatury (o jejich pozdějším převzetí holdingem Andreje Babiše píšeme na jiném místě této dvoustrany). Ve světlejších okamžicích se každopádně na jejich stránkách setkávaly myšlenky těch největších osobností své doby, ať už to byli bratři Čapkové, Eduard Bass, Karel Poláček, či dokonce prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš. Těšily se úctě širokých řad čtenářů napříč celou zemí, výrazně se podílely na formování veřejného mínění a jako takové musely být v časech totality buď zotročeny, nebo rovnou umlčeny.

Výkladní skříň mladočechů

„Surově stranické,“ kritizovali političtí odpůrci nově se rodící brněnský deník, a dokonce v souvislosti s ním hovořili o „terorismu Lidových novin“. Za jeho zrodem…