Josef Bolf patří k nejpopulárnějším malířům současnosti. Umí malovat a má co malovat. Zajímavý obsah podává propracovanou, originální formou. To jsou základní předpoklady k tomu, aby mohl malíř vystoupit z řady a dostat se na špičku. Jeho kvality potvrzuje výstava Melancholie vnějších mezí, která byla právě zahájena v pražském Centru současného umění Dox.
Josef Bolf, jemuž bude za měsíc třiapadesát, se vzdělával na Akademii výtvarných umění u velkých malířů. V devadesátých letech navštěvoval ateliér Jiřího Načeradského, ale také Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla, byl na stážích ve Stockholmu či Stuttgartu, přičemž studia završil v roce 1998. Pedagogická různorodost jej přivedla k vlastnímu projevu, aniž by se musel vymezovat vůči svým mistrům. V období 1996 až 2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec: spolu s Jánem Mančuškou, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem, kteří se podobně jako Bolf stali důležitými osobnostmi výtvarné scény třetího tisíciletí. Vaněk dokonce v letech 2014 až 2022 vedl jako rektor Akademii a Josef Bolf na ní dnes učí. I když se s odstupem času zdá jeho růst a přijetí teoretiky, galeristy i sběrateli, kteří jeho obrazy rádi nakupují, jako hladké a samozřejmé, opak je pravdou.
V roce 2000, kdy se ocitl v materiální a psychické krizi, si zapsal s až sebezničující upřímností poznámku: „Uctívám svou modlu neúspěchu, beznaděje a frustrace silou a láskou, jakou jen špatný člověk může milovat špatnou věc.“ Aby se uživil, pro zahraniční filmové produkce maloval kulisy,…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.