Pomníky, snad s výjimkou těch, které byly vztyčeny na počest výjimečných umělců, vypovídají obvykle víc o době, v níž vznikly, respektive v případě pomníků, jež byly zbořeny, o době, v níž se znelíbily, než o samotných osobnostech, které jsou „na paměť věků“ ztvárněny. Pomník maršála Radeckého z pražského Malostranského náměstí je toho důkazem.
Rada hlavního města Prahy vzala na svém prvním zářijovém zasedání na vědomí „záměr obnovy památníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze“ a uložila ředitelce Galerie hlavního města Prahy „zpracovat studii technologických a finančních variant pořízení kopie sochy maršála Radeckého vedené ve sbírkách Národního muzea, včetně podstavce pomníku, tak, aby byl navržen vhodnou formou“ (do 31. prosince 2024).
Zároveň pražští radní nařídili úředníkům investičního odboru, aby zajistili „doplnění stavebního a archeologického průzkumu Malostranského náměstí“ tak, aby zde mohl být v budoucnu pomník maršála Radeckého vztyčen (i v tomto případě do 31. prosince 2024).
Pro hlasovali zástupci koalice Spolu pro Prahu a STAN. „Obnova tohoto pomníku bude mít význam nejen pro připomínku tohoto vojevůdce, ale také pro uctění českých vojáků, kteří pod jeho vedením statečně bojovali za naši vlast,“ prohlásil náměstek primátora Jiří Pospíšil a snad mnohé šokoval, když si dovolil označit rakouskou monarchii slovem vlast.
Proti se postavila (podobně jako v případě obnovy mariánského sloupu) Pirátská strana. „Je to téma, které zbytečně štěpí společnost. Namísto toho, abychom řešili budoucnost, pitvají se reinterpretace minulosti. V obnově…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.