Zelené prsty. Příběh Benedikta Roezla, světoznámého českého botanika, dobrodružného milovníka orchidejí

Kdykoli přesedám na Karlově náměstí, říkám si, že je na čase popsat příběh objevitele orchidejí Benedikta Roezla. Ani ne tak kvůli pomníku, který stojí v parku. Jsem to spíš povinna svým příbuzným. Jsem s ním totiž spřízněná.

Před několika lety jsem dostala dopis ze Skandinávie, kde byla zachycena celá rodová linie, prabratranci, prasestřenice a další prapra. Z dokumentu šlo vyčíst, kde všude se klan, o němž mi kdysi matka vyprávěla, že má kořeny v „Panenskej Tejnici“, zachytil.

Smutné na celé věci je, že jsem dokument půjčila a on se ztratil. Psala jsem sice na adresu, kterou jsem si schovala, ale už se nikdo neozval. Přesto, nebo právě proto, mám na Karlově náměstí vždycky divný pocit, že bych se měla kauzy ujmout.

Má–li Eduard chuť…

Ale po pořádku: Benedikt Roezl vlastní děti neměl. Možná se ženit nechtěl, ať už z jakýchkoli příčin, což už se dnes nedovíme, nebo mu přišlo nefér někoho k sobě poutat, když ho to táhlo do vzdálených amerických pralesů.

Měl ale sestry, jež rodiny měly. Jednou jeho sestrou byla Anna, provdaná za zahradníka Klabocha. Její dcera Vilemína je v přímé linii mou prababičkou.

Annina druhorozeného syna Františka, který bohužel umřel velmi brzo jako třiadvacetiletý, pozval strýc ke svým výzkumům orchidejí. Později se za Benediktem Roezlem vypravil i prvorozený Eduard. Reagoval tak na poznámku ve strýcově dopise: „Má-li Eduard chuť…