Od chvíle, kdy do budovy Pentagonu a do dvou věží Světového obchodního centra naletěla teroristy pilotovaná letadla, uplynulo 23 let. Spojené státy se ponořily do vzpomínkových akcí, které letos proběhly v předvolební atmosféře. Jen den před výročím (a zároveň až po uzávěrce tohoto čísla) se Kamala Harrisová a Donald Trump, bojující o Bílý dům, střetli v televizní debatě. To, v jaké kondici se Amerika, její demokracie a její společnost nacházejí, je způsobeno z velké části právě i teroristickým útokem, jehož výročí si připomínáme. Následné dva dlouhé konflikty v Afghánistánu a Iráku a velká hypoteční krize z roku 2008 připravily podhoubí pro populistickou politiku, jakou sledujeme dnes.
Devadesátá léta minulého století byla plná optimismu. Francis Fukuyama po skončení studené války přišel s tezí o konci dějin. Podle ní měla porážka komunismu znamenat definitivní vítězství ekonomického modelu volného trhu a politického modelu liberální demokracie. Ty už vlastně neměly mít ideologicky životaschopnou alternativu. Pád budov Světového obchodního centra pohřbil pod troskami i tyto růžové předpovědi.
Vlastenecká reakce a dlouhé asymetrické války
Spojené státy zareagovaly velice rychle a záhy došlo k první aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy v dějinách. Amerika se svými spojenci svrhla v Afghánistánu vládnoucí Tálibán a doufala v nastolení demokratičtějších, byť ne úplně demokratických pořádků. Víra v přitažlivost a životaschopnost svobodného politického systému byla pořád veliká. Rychlý pád islamistického autoritářského hnutí spolu s prezidentskými volbami, kterých se v roce 2004 účastnily tři čtvrtiny voličů,…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.