Sedmého října uplynul rok od chvíle, kdy na území Izraele vtrhli ozbrojenci palestinského hnutí Hamás a vraždili bez rozdílu muže, ženy i děti. Počínali si při tom s bestiální krutostí. Jejich řádění padlo za oběť 1139 lidí, dalších 253 unesli teroristé do Pásma Gazy, kde jejich příjezd se spoutanými zajatci, leckdy jen zohavenými těly bez známek života, vyvolal nadšení. Od těchto okamžiků jsme svědky nejen dramatického dění na Blízkém východě, ale také událostí nebo politických aktů, jež v mnohém vypovídají o hodnotovém a myšlenkovém chaosu, do něhož západní svět upadl.
Po 7. říjnu 2023 jsme mohli sledovat útržkovité záběry z kamer umístěných na domech nebo v autech, které nejednou překračovaly hranice toho, co ještě lidský pohled (a žaludek) snese. Dnes již víme, že tato demonstrativní brutalita a nelidské ponižování obětí odsouzených tak jako tak k smrti, včetně odpudivého sexuálního násilí, byly záměrem, doslova součástí plánu.
Záběry, o nichž je řeč, pocházely z příhraničních izraelských kibuců a třicetitisícového města Sderot, které leží jen nedaleko Pásma Gazy. Vůbec největší masakr se pak odehrál na hudebním festivalu Supernova u kibucu Re’im, kde teroristé povraždili 364 mladých lidí a dalších 40 unesli, přičemž není dosud jasné, zda útok na taneční party plánovali, nebo na akci narazili náhodou, když je přilákala hudba.
Fatální selhání
Od počátku bylo také zřejmé, že…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.