Ve čtvrtek 9. listopadu 1989 v nočních hodinách padla berlínská zeď, což většina novinářů ze svobodného Západu glosovala jako začátek konce sovětsko-ruského panství nad střední a východní Evropou. Stejně to pochopily staré i nové politické elity v Polsku a Maďarsku, zatímco Československo dosud spalo jako příslovečná Šípková Růženka. Disidentů zde bylo jen poskrovnu a většina společnosti čekala v podivném perestrojkovém transu na nějaké symbolické znamení. Pro mnohé muselo být tudíž doslova zjevením, když si v neděli 12. listopadu 1989 zapnuli vysílání Československé televize, v níž běžel přímý přenos z kanonizace sv. Anežky České ve Svatopetrském chrámu v Římě. Navíc se tato hlavní papežská bazilika zaplnila tisíci poutníků z Československa a to představovalo fakt hraničící se zázrakem. V pondělním Rudém právu si pak všelijací soudruzi a k režimu loajální státní úředníci mohli na první straně vpravo dole přečíst článek s názvem Pocta Anežce Přemyslovně. Sovětsko-ruské impérium se rozpadalo a do sametové revoluce zbývalo několik dní.
Svatá Anežka Česká, princezna z královského rodu Přemyslovců, byla pozoruhodnou osobností českých a evropských dějin. Její otec Přemysl Otakar I. i bratr Václav I. s ní měli velkolepé dynasticko-politické plány, jenže hrdá princezna, fascinovaná étosem františkánské chudoby a charitativní služby, se vydala vznešenější, totiž duchovní cestou.…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.