I když jsem se na setkání se Stavbou roku 2024 připravoval, byl jsem překvapen. V sobotní dopoledne, kdy do konce roku scházel měsíc, bylo v knihovně, která prošla pečlivou rekonstrukcí, plno. Jako bych vstoupil do pozitivního víru, kde se mísili návštěvníci různých generací. Vnímal jsem radost a nadšení: klidně by se tu mohla okamžitě natáčet reklama na užitečnost četby.
Bylo znát, že se knihovna stala oblíbeným místem, kam se chodí za poznáním uloženým ve fyzických knihách, jež se dají vzít do ruky a můžete jimi postaru listovat, obracet stránku po stránce a těšit se doteky s tímto prastarým médiem, jež s nadhledem staletí odolává digitálním mutacím a všelijakým „čtečkám“. Vzhledem k prostornosti, která vznikla po rozšíření původní budovy, má každý dostatek místa, aby se mohl v klidu oddávat svým čtenářským zálibám. V přístavbě je plno přirozeného světla, vnímám její celistvost, neboť regály jsou zde nižší než v novobarokním objektu, kde šplhají skoro až pod strop. U výpůjčního pultu se střídají čtenáři, odevzdávají přečtená díla a vzápětí se vracejí s nášupem. Pocit, když si odnášíte tašku plnou knih s příslibem přizvání do jiných světů, je k nezaplacení, vyrovná se mu jen máloco: vlastně je natolik specifický, že mu není rovno. Kdo…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.