Rok temna končí, naděje trvá. U nás i ve světě. My máme deset měsíců na to, aby se nám rozsvítilo

V Nizozemsku se krajní pravice účastní vlády, ale bez svého kontroverzního šéfa Gerta Wilderse. V Rakousku Svobodní nemohou rovněž mluvit o vítězství, protože se jim nedaří sestavit parlamentní většinu. Ve Francii vyřadilo druhé kolo voleb z pozice vítězů Národní sdružení Marine Le Penové, ale vláda nesourodé pravolevé koalice vydržela jen pár měsíců. Zemi zřejmě čeká politická nestabilita hraničící s chaosem.

V Německu padla středolevá vláda kancléře Olafa Scholze a na jaře se čeká vítězství osvědčeného tahouna německé demokracie CDU-CSU. Ale i zde, zejména kvůli atmosféře ve východních spolkových zemích, narostl vliv krajně pravicové Alternativy pro Německo.

Vesměs všechny jmenované populistické formace inklinují ve větší či menší míře k Putinovu Rusku. I přes to je ale celkové rozložení sil v Evropě stále demokratické a ve výsledku proukrajinské. Evropa Ukrajinu nezradila, ačkoli jí mohla pomoci mnohem více. Za pozornost stojí, že například pravicová vláda Giorgie Meloniové stojí jasně za napadenou zemí.

Celkový pohyb doprava, a navíc k otevřenému populismu se projevil i v prezidentských volbách nejsilnější demokracie světa. Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu se očekává se směsicí obav a nadějí. Ty plynou z toho, že se zatím Trump proti pomoci Ukrajině nestaví tak jednoznačně, jak se čekalo. Také se teprve uvidí,…