Kolik Čechů, tolik bramborových salátů. Přes jaké ingredience nejede vlak a co je naprostý bizár?

Na tom, že na štědrovečerní tabuli patří kapr s bramborovým salátem, ta uhrančivá kombinace barevného chladu a horké křehkosti, se pravděpodobně shodnou i největší tuzemští političtí rivalové. O tom prostě není sporu! Na čem se naopak Češi a Moravané neshodnou vůbec, je to, jak by měl vánoční bramborový salát chutnat. Jeho základní charakteristikou je totiž jeho nekonečná rozmanitost.

I u svíčkové je obecná představa ucelenější, u salátu jsou si dva lidé schopni představit dvě naprosto odlišná jídla. Obecná definice bramborového salátu jsou brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule, kyselé okurky, to vše spojeno majonézou. Tam křehký konsenzus končí a bují do nekonečných inspirací, které už stály u zrodu nejedné rodinné roztržky. Každá rodina si do salátu přidává něco navíc — jablko, salám, sýr, šunku – a sousedi si budou pochopitelně klepat na hlavu. Tchynin salát je přirozeně lepší než maminčin, a tak aby byl Štědrý den opravdu chvílí lásky a vzájemnosti, musí se na tabuli objevit kolikrát více verzí.

Přesvědčení o jediné správné receptuře (té své) je mezi Čechy stejně neochvějné, jako bývá mezi muži příslušnost k pražským S. Avšak jestli je světová pověst obou pražských fotbalových klubů chatrná, „český vánoční bramborák“ je velkoklub, v jehož kabině vězí hráči…