Benátská mise Jakuba Špaňhela, jednoho z nejosobitějších českých malířů současnosti

Je mu osmačtyřicet a má našlápnuto, aby se stal klasikem současného malířství. Jakub Špaňhel našel stylovou polohu, kterou oceňují přísní kritici stejně jako lidé, již se jinak současnému umění obloukem vyhýbají. Jeho obrazy jsou rozpoznatelné a okamžitě zařaditelné, nemusíte přemýšlet, kdo je jejich autor. Takhle nikdo jiný nemaluje. Špaňhel je svůj.

Je to dar, privilegium, k němuž se musí dospět nebo to mít, jako se to přihodilo jemu, prostě v sobě.

Jeho obrazy vycházejí z abstrahované skutečnosti, nejsou popisné, sdělují jenom to nejnutnější, dostávají se k podstatě, ať už zobrazovaných postav, architektury, nebo přírody, třeba motýlům, jež jsou oporou jeho portfolia. Divákovi nechávají prostor pro vlastní představivost a interpretaci. Teoretici hovoří o expresivním impresionismu. Také umí zachytit světlo a nechat je působit jako nečekané zjevení, jako to na sklonku devatenáctého století objevili impresionisté, ale on tomu dává navrch jakousi speciální intenzitu. Výraz!

Jiří Přibáň, filozof práva a uznávaný esejista zabývající se postmoderním výtvarným uměním, o něm napsal: „Špaňhelův styl je nezaměnitelný a sebevědomý, takže současně dráždí a přitahuje diváky a kritiky doma i v zahraničí. Právě proto také Jakub Špaňhel patří mezi nejvýraznější malíře současné české výtvarné scény, jenž dokázal originálně navázat na soudobou středoevropskou malbu.“

Být svým pánem