Helena Wilsonová. V Praze je k vidění mimořádně zajímavá výstava fotek o svobodném životě v nesvobodné době

Až do února příštího roku máte jedinečnou možnost podívat se, jak se za minulého režimu žilo lidem, kteří se nesmířili s gulášovým socialis­mem, chtěli žít svobodně, bez ideologických omezení, a většinou za to pykali. Přes 140 fotografií vystavených v Domě fotografe Galerie hlavního města Prahy v Revoluční třídě na Starém Městě zachycuje osobnosti kolem takzvané paralelní kultury a jejich život mimo dohled režimu v kulisách normalizačního Československa.

Fotoaparát tehdy držela v ruce Helena Wilsonová (1937–2019). K focení měla velice blízko, fotografovala už její babička i maminka, žačka Jaromíra Funkeho. Na zámečku v Navarově, který vlastnila Helenina rodina, byla v nepřetržitém provozu temná komora. V roce 1967 se v Londýně seznámila s kanadským hudebníkem a spisovatelem Paulem Wilsonem (mimo jiné pozdějším zpěvákem The Plastic People of the Universe), jenž se za ní odstěhoval do Československa. Přátelili se s nonkonformními umělci z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Helena se stala fotografkou jejich akcí a dokumentovala díla jednotlivých členů tohoto společenství. V rozhovoru s Petrem Placákem pro revue Babylon v roce 2016 zavzpomínala: „Parta umělců kolem křižovníků se tenkrát scházela na pivo v hospodě U Městské knihovny, zvané U Svitáků, a tuhle partu jsem poměrně intenzivně fotila. Plastiky moc ne, to…