Předvolební liknavost vlády srazila Česko mezi nejhorší země na světě postižené koronavirem. Nyní chystá „řecký“ rozvrat veřejných financí. Premiér Babiš už neřídí boj s covidem a zřejmě ani vládu, jelikož navrhuje zásadně odlišné daňové změny než ČSSD. Přestala už platit koaliční smlouva?

Dále čtěte

Kolaps Prchalova produktu. Populistický marketing ANO je jednou z příčin dnešní krize

Koronavirová krize mění zažitá klišé a neotřesitelné pravdy. Dramaticky se zhouplo postavení Česka ve světových žebříčcích. Úměrně se propadá důvěra…

Babišova vláda předvádí zoufalou nekompetenci v řešení koronakrize a bezradný premiér s největší odpovědností za tento stav hledá chyby všude kolem. Téměř to vypadá tak, že jeho zdrženlivost k razantnějším zásahům do ekonomiky vyplývá i z obav o jeho předlužené impérium, čítající 250 firem.

„Vata“ pro nákup voličů

Covidové šílenství se přenáší do poslanecké sněmovny, kde se sešly dva vládní protinávrhy v tak klíčové věci, jakou je zrušení superhrubé mzdy. Když už se zdálo, že ANO v dramaticky se zhoršující rozpočtové situaci ustupuje od dalšího hlubokého zářezu do státní pokladny, je vše jinak.

Babiš v panice, jak se mu hroutí důvěra veřejnosti pod rukama, podal poslanecký pozměňovací návrh, kde oživil doporučení prezidenta Zemana na náhradu superhrubé mzdy zavedením hrubé mzdy s daňovou sazbou 15 procent na dva roky. Tento populistický nonsens je opět dílem ničivého marketingu ANO stylem „po nás potopa“.

Premiér se vůbec nezabývá tím, jak nahradí výpadek příjmů 86 miliard korun. Zároveň navrhuje další rozvolnění rozpočtových pravidel, které znamená bianco šek na drastické zadlužování státu v následujících letech. Jelikož je česká ekonomika zranitelnější než mnohé západní země i s relativně vyšším zadlužením, může se nezodpovědné chování projevit snížením ratingů a ztrátou důvěry investorů.

Jen pro orientaci, v průběhu globální ekonomické krize před deseti lety patřila Česká republika k několika málo evropským zemím, kterým byl rating naopak zvýšen kvůli obezřetné rozpočtové politice tehdejší pravicové vlády.

Hlavním Babišovým cílem je jistě pojistit si bytelnější „vatu“ pro nakupování voličských hlasů před volbami v příštím roce. Poté, co selhal v řešení covidové krize a je dáván jako odstrašující příklad dna světových žebříčků, chce manko důvěry zalepit hazardem, který může Česko snadno stahovat do „řecké“ dluhové pasti.

Dva vládní protinávrhy

Do bizarního koloritu doby zapadá vládní rozkol, kdy předseda ČSSD Jan Hamáček navrhuje alternativní variantu rušení superhrubé mzdy. Oznámil ji na twitteru jakoby v roli opozičního poslance vůči návrhu premiéra Babiše.

„Zrušení superhrubé mzdy nesmí rozvrátit veřejné finance! Proto předkládám dva pozměňovací návrhy: 1) zvýšení (daňové) slevy na poplatníka na 27 240 Kč. Pomůže to nízkopříjmovým! 2) dvě sazby 19 a 23 %. A není to jen na 2 roky,“ napsal a doplnil, že jeho návrh znamená výpadek příjmů „jen“ 25 miliard korun.

Hamáčkův návrh je rozpočtově odpovědnější a vychází z programového prohlášení vlády. Je ovšem neskutečné, že šéf ČSSD varuje před hrozbou rozvratu veřejných financí kvůli návrhu svého premiéra. Nikdy však není jisté, zda znovu neotočí a Babiše nakonec nepodpoří.

Platí ještě koaliční smlouva?

To však není jediný paradox této taškařice, která porušuje koaliční smlouvu a žádného aktéra to netrápí. Jako by jen před veřejností sehrávali podivné divadélko, ve kterém jde bohužel o desítky miliard.

V koaliční smlouvě se přitom ANO a ČSSD zavázaly, že vládní návrhy daňových zákonů budou předkládány výlučně jako koaličně dohodnuté. Pokud dojde k porušení koaliční smlouvy, mělo by být vyvoláno dohadovací řízení, což se zjevně neděje. Platí ještě koaliční smlouva, nebo je už jen bezcenným cárem papíru?

„Rozklad vlády v přímém přenosu: Vláda není ani odborně, ani politicky schopná předložit koncepční daňovou politiku. Předsedové vládních stran předkládají bez koncepce dílčí a vzájemně si odporující pozměňovací návrhy. Takhle to dělat nejde, raději to rozpusťte, už jenom škodíte,“ okomentoval absurdní situaci šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.

Poslanecký návrh Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy a další rozvolnění rozpočtových pravidel ostře zkritizovala i Národní rozpočtová rada v čele s bývalou členkou bankovní rady ČNB Evou Zamrazilovou. Poukazuje na nepřijatelný postup, kdy takto závažné změny neprošly standardním legislativním procesem a nejsou podloženy seriózními analýzami dopadů.

Tristní a nezodpovědný přístup vlády

„Fakt, že je zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti takto závažným způsobem měněn poslaneckým pozměňovacím návrhem, ukazuje na tristní a nezodpovědný přístup vlády k institutu fiskálních pravidel,“ uvádí rozpočtová rada, která varuje před mnohem rychlejším prolomením dluhové brzdy (55 procent HDP).

Dále čtěte

Ví vláda skutečně, co dělá? Některá nová opatření mohou současnou situaci zhoršit

Vláda přiznala, že její opatření nefungují, a po dlouhém jednání přijala další omezení. Budou stačit tentokrát? Babišův kabinet tápe a…

Babišův návrh zrušení superhrubé mzdy by podle ní vedl k prohloubení strukturálního deficitu na 6 procent HDP, proto už dříve preferovala 19procentní daň z hrubé mzdy. Podobně jako Svaz měst a obcí varuje před negativními dopady nižších příjmů samospráv ze sdílených daní.

„Navrhované snížení daně z příjmů fyzických osob výrazně poznamená také příjmy obecních a krajských rozpočtů. V prvním případě lze očekávat výpadek okolo 20 miliard korun a ve druhém okolo 7 miliard korun. Nelze předpokládat, že obce a kraje budou schopny v tomto rozsahu redukovat provozní výdaje či zajistit si zdroje navýšením svého zadlužení. Důsledkem tohoto kroku tak bude pokles jejich investiční aktivity,“ uvádí rada. Opak toho, co hlásá vláda, že je potřeba se z krize „proinvestovat“.

Babišův hazard

Babišova vláda si za svoji bohorovnost v přístupu ke koronakrizi a následné selhání nezaslouží nic jiného než odchod do politického propadliště. Namístě jsou i otázky její trestní odpovědnosti, pokud se prokáže, že měla v létě k dispozici data varující před návratem druhé vlny epidemie a z politických důvodů je před říjnovými volbami nebrala vážně.

Do této propasti ovšem vláda stahuje celou zemi. Šéf ANO ve snaze zachránit, co se dá, nebezpečně hazarduje s budoucností, když neváhá zanechat svým nástupcům rozvrácené veřejné rozpočty. Jeho vláda ztrácí legitimitu sestavovat státní rozpočet na rok 2022 a měla by odejít co nejdříve.

Případná dohoda na předčasných volbách na jaře příštího roku s vyloučením vlivu prezidenta však závisí na postojích ČSSD a KSČM, které se samy cítí existenčně ohroženy. V této rozjitřené době se však může odehrát ledacos.