V centru pozornosti seriálu je rodina architekta Jacoba (vlevo) i s jeho dcerou z prvního manželství Laurou (druhá zprava) FOTO: Canal+ / se souhlasem
FOTO: Canal+ / se souhlasem
Před více než čtvrtstoletím na sebe tenhle Dán upozornil černou komedií Rodinná oslava, z níž člověka mrazilo. Teď režisér Honu a Komuny, který mezitím vyhrál Oscara za Chlast, znovu provokuje. Videotéka Canal+ nabízí jeho seriálový debut Rodiny jako ta naše, v němž spoluautor manifestu Dogma 95’ koketuje s prvky apokalypsy. Jeho optika se ale od běžných žánrovek tohoto druhu výrazně liší.
Jako mistr rodinných a partnerských vztahů studuje Vinterberg na pozadí blížící se katastrofy její lidský rozměr. Kulisu k jeho autorské sedmidílné sérii tvoří neklidná situace v Evropě, kolem níž stoupá kvůli globálnímu oteplování hladina moří, přičemž nejhůře je na tom Dánsko. Šest milionů obyvatel se proto musí evakuovat a odjet se svými blízkými do zemí, které je mohou přijmout. Ve výhodě jsou ti zámožnější (a díky vlivným kontaktům i dříve informovaní), kteří si mohou zaplatit cestu do vybrané lokality – než se i tam zavřou hranice. Ti další se musí spokojit s vládou financovaným řízeným přesunem, který posílá lidi do nepříliš atraktivních východoevropských států, jako je Rumunsko nebo Bulharsko.
Lidem hráblo
V centru pozornosti je širší dánská rodina architekta, jejíž členy blížící se potopa i komplikované rodinné vztahy roznesou do různých částí Evropy. Zatímco otec se svou druhou ženou a mladším synem míří do Francie, starší dcera Laura, rozpolcená mezi touto částí rodiny a single žijící matkou (architektovou první ženou), se rozhodne odjet s ní do Rumunska.
Z různých důvodů však neskončí na palubě zaoceánské lodi, kam matka nastoupí, nýbrž na člunu pro nelegální uprchlíky. Čeká ji strastiplná cesta ohrožující nejen její dosavadní hodnoty, ale i samotný život. Právě Lauřinýma očima celé vyprávění sledujeme. Do děje zasáhne výrazně i mladík, do nějž se dívka před odjezdem zamilovala a který se proti vůli své rodiny vydá místo na bezpečnější Západ po jejích stopách, aby ji našel.
Souběžně s ústřední rodinou se odehrávají osudy dalších hrdinů – páru homosexuálů, jenž usiluje o adopci, ale kterému do života vstupuje neukotvený, zamindrákovaný bratr jednoho z nich, či malého talentovaného fotbalisty Lukase, kterého přetáhnou do prestižního liverpoolského klubu (kde ovšem hoch bez matky, jež s ním nemohla jet, citově strádá) a který má zvláštní nadání předvídat v útržcích budoucnost. Napětí stoupá, neboť už tak dost deprimující exodus komplikují byrokratické překážky, okamžitá bezcennost majetků, uzavírání hranic a černé kšeftování s ilegální emigrací, kde jde často o život. Dochází k rabování, agresi a výhrůžkám se zbraněmi v ruce, zkrátka jak utrousí jedna z postav: „Lidem hráblo.“
Evropané jako stěhovaví štvanci
Seriál působí velmi sugestivně, jen několik míst je lehce na hraně uvěřitelnosti (scénář psal režisér se svým spolupracovníkem Bo Hr. Hansenem) – například dramatická chvíle, kdy se šéf gangu převaděčů snaží zbavit úporné Laury, ale nakonec ji milosrdně nechá naživu, což by se v reálu asi stěží stalo.
Kromě prvního dílu, který zachycoval postavy ještě v jejich idylické domácí náladě, pracuje Vinterberg se stísněnou atmosférou, těkavými záběry a převážně temnými odstíny šedé a modré. Evokuje tak všeobecný chaos, rozklad a pocit úzkosti, demonstruje různé lidské typy i reakce na krizovou situaci: snahu pomáhat a spojovat síly, ale také sobecky urvat, co se dá.
Pro české diváky má koprodukční série půvab i v tom, že se natáčela kromě čtyř evropských zemí také u nás. Pozorný divák tak možná pozná místy Milovice, Kryštofovo Údolí nebo Hradec Králové. Se všemi lokacemi zachází Vinterberg velmi působivě, důmyslně využívá jejich proměnlivých nálad: ať jsou to přístavy, mořská pobřeží, malebné domky, neprostupné lesy, říční údolí či obludná přehrada. Důležitou roli hrají v jeho sérii detaily, třeba motiv vody nebo stará kredenc s čárkami zaznamenávajícími, jak Laura v dětství rostla.
Do postavy osmnáctileté Laury režisér patrně promítl i svůj rodičovský smutek ze ztráty vlastní dcery Idy, která přišla (několik dnů před natáčením snímku Chlast) o život při tragické autonehodě. Lauru hraje talentovaná Amaryllis Augustová, dcera známého režiséra Billeho Augusta, zkušeně si vedou Nikolaj Lie Kaas jako architekt Jacob (známe ho z filmové adaptace detektivek o Oddělení Q), Paprika Steenová v roli Lauřiny osamělé matky nebo Esben Smed Jensen jako ministerský úředník Nikolaj.
Do série vložil Canal+ v kontextu domácí tvorby zatím největší finanční prostředky a zjevně se to vyplatilo. Kromě psychologicky dobře propracovaných charakterů, vztahů a motivací a úvah o klimatu hází Vinterberg divákům navíc ironickou rukavici ohledně nadutého chování evropských států v postoji k uprchlíkům. V jeho dystopickém dramatu jsou to Evropané, z nichž se náhle stávají stěhovaví štvanci, kteří bojují o důstojnou existenci a život.
