Jan Hamáček a Jana Maláčová FOTO: ČSSD / se svolením autora
FOTO: ČSSD / se svolením autora
Nově zvolený předseda sociální demokracie Jan Hamáček ještě nestačil ani pořádně oslavit vítězství nad svým stranickým protikandidátem ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem a už dostal pořádný políček, který sociálním demokratům připomněl, kam až to strana pod jeho vedením dopracovala. Podle nejnovějšího průzkumu agentury Kantar CZ pro Českou televizi sociálně demokratická partaj obdržela pouhá tři procenta hlasů. Lepší potvrzení a důkaz toho, že měli pravdu, kritici ministra vnitra a vicepremiéra Hamáčka nemohli dostat.
Česká strana sociálně demokratická je na tom dlouhodobě špatně, přesto ona tři procenta jsou přeci jen ještě jinačí darda. V předchozím volebním modelu Kantar CZ měli sociální demokraté 4,5 procenta a také podle posledních šetření společnosti Median a agentury Ipsos obdrželi shodně po čtyřech procentech.
Tři procenta jsou zkrátka propadák. Dokonce i hnutí Přísaha, které založil bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta, mělo jen o jeden procentní bod méně, a to se v průzkumu agentury Kantar CZ objevilo vůbec poprvé. Jan Hamáček zkrátka ke svému zvolení dostal povedený dáreček a spolu s ním i sociální demokracie.
Jistě, není to poprvé, kdy ČSSD podle této agentury klesla až na zmíněné tři procentní body. Stalo se to již loni v listopadu. Zajímavější je však podívat se na to, kdy naposledy měla sociálně demokratická strana podle Kantar CZ pět a více procent nutných pro to, aby se dostala do poslanecké sněmovny. Už je to celkem dávno: bylo to loni v září, kdy získala 5,5 procenta hlasů.
Na tom je dobře vidět, že aktuální propad není žádný mimořádný výkyv, ale dlouhodobý trend, ze kterého se sociálně demokratická partaj pravděpodobně jen tak nevyhrabe, respektive, aby měla alespoň malou šanci se z toho dostat, musela by se na svém pátečním a sobotním on-line sjezdu odhodlat k odvážnému manévru a zkusit aspoň na poslední chvíli něco udělat tak, aby z toho bylo jasné, že mění kurz a nepokračuje v tom, který představuje Jan Hamáček.
Cesta do pekel
Stal se ovšem pravý opak. Sociální demokraté se k Hamáčkovi přitiskli jak houf vystrašených kuřátek k matce kvočně a zvolili ho šéfem strany už v prvním kole první volby. Je pravda, že předsedovi ČSSD se na sjezdu podařilo vyvolat dojem, že má naprosto jasno v tom, jaká je jeho předvolební strategie, a že před sněmovním kláním ji bude realizovat sebevědomě a neohroženě, a na sociální demokraty to zjevně zapůsobilo více než Tomáš Petříček, který tak rozhodně a suverénně nepůsobil.
Jan Hamáček na sjezdu hřímal: „Jsme levice, to je naše identita. Debaty o tzv. ‚staré‘ či ‚nové‘ levici nechme na seminář pro pár politologů. V reálné politice jsou k ničemu. Opravdová levice je jen jedna, jako je jen jedna sociální demokracie, společné mají jedno: solidaritu. Naposledy to prokázala epidemie, ale platí to pro všechny krize. Sociální demokracie dávala stát opakovaně dohromady po pravicových experimentech,“ zdůrazňoval Hamáček ve svém kandidátském projevu.
A pokračoval: „My jsme levice. Varuji před těmi, kdo posunují sociální demokracii do středu. Sociální demokracie nemá být oranžová TOP 09 nebo Piráti! Vyměnit naši minulost, naše hodnoty, náš program, naše úspěchy, naše voliče za potlesk na twitteru nebo v redakci Respektu je cesta do pekel! Tito lidé nikdy nevolí sociální demokracii, jen nám posílají spoustu knížecích rad. Kandidujeme jako sociální demokracie, jsem hrdý na osvědčenou značku, schovávat se za jiný název je švindl na voliče. Naším úkolem bude o tom přesvědčit ve volbách co nejvíce voličů.“
Někdejší ministr práce a sociálních věcí a místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach mi nedávno v rozhovoru řekl, že ČSSD by potřebovala do svého čela někoho typu Roberta Fica. V Hamáčkových slovech můžeme nalézt snahy o něco takového. Co to sociálním demokratům přinese, je však jasné už teď: po volbách se ocitnou mimo sněmovnu a budou sbírat střepy, které jim pod Hamáčkovým vedením z partaje zbydou. Mohou si za to ale sami.
