NÁZOR / „Žádná smlouva s Ruskem nemá cenu papíru, na kterém je napsána.“ Tento citát bývá připisován Ottu von Bismarckovi, který však nic takového neřekl. Citát je sice falešný, ale současně výstižný a platný. Tím spíše, že Putin v předvečer summitu o Ukrajině ve Švýcarsku potvrdil nesmyslnost jakýchkoli dohod s Ruskem.
Jiná věc je, že na summitu tímto způsobem nezhoršil svou pozici, ale znovu potvrdil svůj status „nejoblíbenějšího vůdce Ruska“ a neadresoval to Západu, ale vlastnímu lidu. Uvědomuje si, že v dnešní situaci je to to jediné, co jeho Rusové pochopí a podpoří. Bez porozumění této skutečnosti není možné analyzovat výsledky summitu. Nelze je hodnotit ani podle počtu států, které se ho zúčastnily, ani podle počtu užitečných idiotů, kteří odmítli podepsat závěrečné komuniké, ani podle toho, že někdo stále plácá nesmysly o tom, že válku nelze dokončit bez Ruska atd.
Právě s Ruskem nelze válku ukončit, nebo je to velmi obtížné. Výsledky tohoto summitu je třeba hodnotit výhradně z hlediska ruské mysli a ruské mentality. Jakékoli hodnocení lidí, kteří tomu nerozumějí nebo kteří nemají na stole knihu velkého Francouze Astolfa de Custina Dopisy z Ruska, který jej během půlroční cesty dokázal pochopit, je přinejmenším povrchní.
Jaké jsou skutečné výsledky summitu?
Za prvé, jsou to reakce ruských představitelů a trendy ruské propagandy. Pokud Medveděv začne hysterčit a Peskov s Naryškinem budou dál plácat nesmysly, pak summit dosáhl svého cíle. Celá otázka zní – jak moc.
Za druhé, Putinovým cílem bylo zabránit summitu nebo jej narušit, protože byl v každém případě namířen proti agresi a konal se bez účasti Ruska. Jak tito lidé uvažují? Pokud se jim něco nelíbí, musí tomu zabránit. „Já to nedovolím, já to zničím!“ A tak dále. To jsou ruské významové jednotky. Pokud tomu nemohou zabránit nebo to zničit, musí proti tomu postavit něco rovnocenného. Rovnocenným podle vnímání Putina a jeho lidí. Nesmí na olympiádu, a tak jsou Rusům nabízeny hry BRICS, kde v některých disciplínách není ani dostatek účastníků na stupních vítězů.
Rusové jsou zvyklí se neustále poměřovat. To je jedna z jejich zvláštností na úrovni kolektivního nevědomí. V důsledku toho by je mohl uspokojit pouze alternativní summit, na němž by jejich pozici podpořilo nejméně sto států. Vzhledem k tomu, že Putin nemůže uspořádat summit o Ukrajině, je to úspěch pro civilizaci a katastrofa pro něj.
Za třetí, Rusko uvažuje v jiných kategoriích. Svou velikost a velmoc definuje výhradně v destruktivním smyslu. A měří ji podle míry škod. Lidé, kteří vyrůstali a tvořili v zapadlých uličkách, jsou na to hrdí a chlubí se tím. V důsledku toho vnímají jakoukoli bezmoc způsobit protistraně stejnou nebo větší škodu jako nesmírnou bolest.
A protože efekt summitu je dán nejen nelichotivými výroky hlav civilizovaných států, ale i rostoucí vojenskou pomocí, rozhodováním o osudu majetku, požadavky na náhradu škod, a on se k tomu nemůže ani přiblížit, je to špatné i pro Putina.
Za čtvrté, Putin se nemůže přenést přes to, že přes všechny náklady na válku na Ukrajině její podstatou je, že Západ může vyhrát, ale zatím si neuvědomil, že tak musí učinit; Putin chce vyhrát za každou cenu, avšak nemůže, svět diskutuje o Zelenského plánu, nikoli o Putinově.
Ten je dnes v pozici onoho domorodého náčelníka, o němž Carl Jung napsal: „Jeden domorodý náčelník, kterého se zeptali, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem, odpověděl: Když ukradnu svému nepříteli jeho ženy, je to dobré, ale když je ukradne on mně, je to zlé.“
Proto je třeba pochopit, že dnes svět v osobě Putina hovoří s vůdcem domorodců a v osobě Ruska s masami, které se z velké části skládají z těchto domorodců. Jediný rozdíl je v tom, že Putin se drží svých pokleslých zásad ze všech sil.
Bez uvědomění si této skutečnosti je velmi obtížné Zelenského vzorec nejen realizovat, ale i přeměnit na „vzorec míru“. K tomu je třeba urychlit přechod rozhovoru s Putinem a jeho lidmi do jazyka, kterému oni rozumí.
Nejpřesvědčivější argumenty, které by Zelenského recepty osvěžily, by byly následující:
1. Rozhovor o osudu agresora v současné fázi by měl být veden bez jeho účasti. Tak jako tomu bylo v Teheránu, Jaltě a Postupimi. Účast agresora na takovém jednání je legitimizací jeho agrese. Zrušení zatykače ICC na Putina není možné za žádných okolností. S výjimkou jedné. Vzorem nám může být minulost. Němečtí vojenští velitelé Keitel a Jodl 8. května 1945 nejprve podepsali kapitulaci a pak byli postaveni před soud, nikoli naopak.
2. Vzhledem k tomu, že praktický význam nemělo ani tak komuniké, jako spíše rozhodnutí zemí NATO a G-7, je třeba posunout situaci ze zóny nejistoty do zóny naprosté jistoty.
Jde o konfiskaci ruského státního majetku a majetku Putinových předáků, zejména proto, že všichni tito Usmanovové, Potaninové, Melničenkové, Abramovičové, Fridmanové a další darebáci se kromě krytí Putinových peněz účastní války, plní vojenské rozkazy a jsou tedy jejími beneficienty. Toto rozhodnutí by odstranilo nejistotu ve všech oblastech, od zdrojů financování vítězství a obnovy Ukrajiny až po touhu populistických politiků hrát na toto téma pro své voliče.
3. V Teheránu, Jaltě a Postupimi nešlo jen o dosažení Vítězství, ale též o budoucnost poválečného světa a osud agresora. Žádná „Zelenského formule“ nebude konečná bez rozhovoru o poválečném uspořádání Ruska a vytvoření modelu jeho budoucí existence.
V důsledku toho by se příštího summitu neměli účastnit představitelé putinovského či imperiálního antiputinovského Ruska, ale zástupci těch opozičních platforem, které Ukrajinu prakticky podporují a nabízejí racionální řešení budoucího uspořádání Ruské federace.
Svět rovná se „Zelenského vzorec“ minus „ruský svět“.
A protože jsem text začal falešným citátem Otto von Bismarcka, je legitimní jej zakončit citátem skutečným, pro všechny nesmírně důležitým. „Když Rusové zapálí oheň, budou první, kdo utrpí a spálí si v něm prsty.“
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.